Noční oceán Paula La Farge je fascinující kronika lhaní o Lovecraftovi

30. leden 2019
Paul La Farge – Noční oceán

Slavný spisovatel hororů H. P. Lovecraft měl ve třicátých letech tajný poměr se svým šestnáctiletým fanouškem Robertem Barlowem. O aféře si vedl intimní deník zvaný Erotonomicon. Postupně se ale zjistilo, že Erotonomicon je podvrh, který možná napsal sám Barlow, ale možná také zakomplexovaný kanadský fanoušek sci-fi Leo Spinks. Makabrózní chapadla této velkolepé mystifikace rozplétá vynikající postmoderní román Paula La Farge Noční oceán.

Americký mainstreamový spisovatel Paul La Farge v Nočním oceánu vytvořil frustrující a zároveň opojný sled dlouhých vyprávění, kde nová vrstva vždycky usvědčuje tu předchozí ze lži a sama se staví na čím dál vratší piedestal pravdivosti. Vypravěčkou celé knihy je psycholožka Marina, jejíž manžel Charlie se stal obětí Erotonomiconu – napsal o tomto fiktivním deníku knihu, která nakonec zruinovala jeho pověst a způsobila jeho záhadné zmizení, dost možná končící sebevraždou. Ve většině knihy ale Marina dává slovo jiným textům a mluvčím, ať už jsou to úryvky ze samotného Erotonomiconu, nebo osobní zpovědi jeho domnělých autorů.

Noční oceán je sofistikovaná postmoderní fikce, jejímž tématem jsou příběhy samotné. Jako takovou si ji mohou užít i čtenáři, které Lovecraft nezajímá nebo o něm nikdy ani neslyšeli. La Farge na jednu stranu reflektuje temný tón Lovecraftových fikcí, jeho pesimistický pohled na lidstvo, rasismus, který se v různých formách otiskuje do jeho knih, i možná potlačovanou homosexualitu.

Daleko víc se ale zabývá jinými typy příběhů, totiž biografiemi a dalšími vyprávěními, které se tváří jako výklad pravdivých událostí. Román ukazuje, jakou moc mohou takové příběhy mít nad osudy lidí, jak formují naše vlastní životy a jak snadno je možné je proměnit v nebezpečnou zbraň. Geniální je Noční oceán v tom, jak zachází s vyprávěními jako s něčím až nadpřirozeným nebo démonickým. Jeden z hlavních motivů knihy je proměna identity, kterou La Farge popisuje jako variantu stěhování duší s odkazem na Lovecraftovu novelu Případ Charlese Dextera Warda.

Oceňovaný fantasy román Páté roční období nás zve do světa s neklidným srdcem z kamene

N.K. Jemisin - Páté roční období

„Začneme koncem světa, proč by ne? Ať to máme z krku a přesuneme se k zajímavějším věcem.“ Takhle začíná jeden z nejlepších fantasy románů, jaké letos v češtině vyšly, Páté roční období od N. K. Jemisinové. Mezi těmi zajímavějšími věcmi, o kterých příběh tří žen ve světě ohrožovaném zemětřeseními vypráví, jsou otázky vztahu k životnímu prostředí, utlačování menšin i problém toho, kdo má ve světě reálnou moc.

La Fargova kniha je plná hořké ironie a jízlivosti a některé její momenty jsou mimořádně vtipné, třeba soupis kódových označení pro sexuální akty z Erotonomiconu, která pocházejí z Lovecraftovy temné mytologie (například masturbaci se tam říká „služebnost Yogge-Sothothe“). Zároveň je to ale text plný hluboké melancholie. Všechny příběhy, které v Nočním oceánu zazní, včetně toho o spisovateli Charliem, pojednávají o neúspěšných, většinou osamělých lidech plných komplexů vůči sobě samotným, druhým lidem i světu jako takovému. Jsou to vyprávění o mocenských hrách, které se hrají na akademické půdě, ve světě literatury faktu i ve scifistickém fandomu, a o lidech, jež tyto hry semlely a proměnily je v zahořklé jedince, kteří se mstí tím, že otravují svět lživými příběhy. Literatura podle La Farge ani zdaleka není nevinná a Lovecraftův temný duch se vznáší nad osudy dalších generací jako stín některého z jeho slavných prastarých monster.

Noční oceán technicky vzato nepatří do fantastiky, přesto je to kniha, kterou fanoušci žánru ocení víc než kdokoli jiný. La Fargovo ironické a melancholické toulání vrstevnatým předivem mystifikací o Lovecraftovi je totiž plné narážek na americkou scifistickou komunitu. Kromě samotného Lovecrafta tu vystupují například slavní spisovatelé Isaac Asimov, Ursula K. LeGuin, William S. Burroughs nebo nejuznávanější odborník na Lovecraftovo dílo S. T. Joshi. La Farge si s nimi hraje někdy až s jízlivým humorem. Každopádně mnohdy není vůbec jasné, kde končí historická fakta a kde začínají autorovy fabulace. I to dělá z Nočního oceánu knihu, která může být nebezpečná víc než Lovecraftův Necronomicon, protože ukazuje, jak literatura dokáže povolat do našeho světa démony z temných dimenzí naší vlastní mysli.

Více o magické moci příběhů, mystifikačních hrátkách s Lovecraftem a služebnosti Yogge-Sothothe si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.