Deska týdne: Fol Chen došly síly
Američané Fol Chen byli léta synonymem experimentálního ducha v popu. Na nové desce The False Alarms vyměnili proměnlivost soundu za přístupnější tvář, která nakonec přinesla výborné synthpopové hitovky, ale také žánrovou nemastnou neslanou vatu.
Fol Chen si prochází tradičním vývojem kapely. Z projektu, který byl primárně postaven na experimentech všeho druhu, se v posledních letech vyklubal popový hráč, kterého lze šmahem ruky přiřadit do současné synthpopové armády. Středoproudé ambice konečně v plné nahotě vykrystalizovaly i na novém albu The False Alarms.
Výrazným momentem v životě Fol Chen bylo přijetí Sinosy Loa jako hlavní, a jak novinka The False Alarms naznačuje, dokonce výhradní zpěvačky souboru. Jejímu soulovému vokálu bylo přizpůsobeno vše. Už tedy nemáme co dočinění s pop rockem, kterým Samuel Bing a spol. naplnili před 4 roky svou debutovou desku, letos na nás šestice vyrukovala se syntetickou deskou plnou soulových odkazů. Rozlučte se s měňavkovým stylem, který mohl vzdáleně připomínat dřívější nevyzpytatelnost Liars nebo These New Puritans. Současný model si libuje pouze v čistě syntetickém duchu. Fol Chen prý vytváří soundtracky k budoucnosti, která nikdy nebyla. Ve skutečnosti jsme takových hudebních doprovodů slyšeli už docela velké množství. Navíc vícekolejnost dnešního dění bujnou fantazii Američanů často hravě předhání.
Po synthpopu v podání Samuela Binga a spol. by před pár roky skočil každý. Chytlavý začátek desky otevírá směrem k posluchači svou přístupnou tvář. Kapela si vyhrává s každým detailem, takže deska se stává pastvou pro audiofilovo zmlsané ucho a přitom dokáže cloumat s každým, kdo má desku pouze jako doprovod k jiné činnosti. Problémem The False Alarms je ale skutečnost, že z této skládanky se postupně vytrácí vnitřní pnutí a zvuková dotaženost se nakonec stává Potěmkinovou vesnicí vyprázdněného konceptu. Největším zabijákem desky, v tom negativním slova smyslu, jsou pak dvě šestiminutové balady, které uposlouchat v kuse dá opravdu velké úsilí. Poslední pocity bývají často nejsilnější, a zrovna koda jménem This Place Is On TV jako by ani nepočítala s tím, že by posluchač v tu dobu desce věnoval větší pozornost.
The False Alarms je prý album, které představuje Fol Chen v přerodu. Pokud se Kaliforňané hodlají usadit v syntetickém hájemství delší dobu, měli by si právě vydané album poslechnout více než pozorně. Neztratili s odloženými maskami také něco ze své výjimečnosti, která tkvěla i v tom, že dovedla hédonisticky brát z mnoha žánrů najednou a tím vytvářela možná lehce akademičtější protiváhu párty přeborníkům Of Montreal? Na křižovatce je možné se dnes ještě se ctí vrátit o pár kroků nazpět. Pokud se ale Samuel Bing se svými kumpány rozhodnou dále prozkoumávat syntetická zákoutí populární hudby, měli by pro nové album vytvořit nosnější koncept. Bez oparu tajemna totiž Fol Chen na nové desce zní především v druhé polovině desky až příliš fádně.
Přečtě te si také recenzi Jiřího Špičáka: „The False Alarms jako celek ztroskotává na neschopnosti členů Fol Chen vysypat z rukávů takové množství fungujících melodií, které by zaplnily celou stopáž. Fol Chen svým způsobem reprezentují moment, který nastane v každém mikrožánru – po jeho kulminaci a řadě vynikajících desek se totiž vždy dříve nebo později objeví kapely, které se v onom žánru orientují, ale už mu nedokážou vtisknout tak osobitý ráz, aby to stačilo na lepší než lehce nadprůměrnou desku.“
Fol Chen – The False Alarms (Asthmatic Kitty, 2013)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
