Více těl, jedna mysl. Psi pomáhají Kláře Hlubocké hledat otrávené návnady

Tomáš Elšík v minulosti natočil oceňovaný film Central Bus Station o budově nádraží v Tel Avivu. Kolem roku 2018 jej začalo trápit po boku mnohých z nás velké sucho, a tak začal točit film Při zemi. „Chtěl jsem to udělat trochu jinak. Jsou tu dva hlavní proudy, které se mezi sebou přou – politika a věda. Vytratila se z toho lidskost, takže jsem chtěl jít přes citlivost, která nás všechny spojuje,“ vysvětluje svůj kinematografický přístup k environmentálním tématům Tomáš a dodává, že city a emoce jsou přímou zprávou, protože dělají něco s našimi těly.

Film sleduje dva hrdiny, kteří svůj život z velké části zasvětili péči o krajinu. Pavel Pokorný je vystudovaný lesník, který se záhy vrhnul do ochrany přírody. Dělá to mnoha způsoby – jedním z nich jsou přímé terénní úpravy stanovišť s povrchovou vodou na Vysočině se spolkem Říční krajina.

10 fotografií

„Dá se říct, že i mě to velké sucho začalo hodně učit. Vždycky jsem rád navštěvoval rašeliniště, pozoroval jsem potůčky a prameniště, jak se chovají. Dělat něco v krajině rukama je cesta, jak se spojit s půdou, se zemí, s vodou. Už si ale nemyslím, že všechno zachráním svýma rukama,“ popisuje Pavel Pokorný své působení v krajině s vědomím, že stojí proti neúměrně velkým silám, jako je globální změna klimatu, sucho, odlesnění v důsledku kůrovcových gradací nebo těžba.

Klára Hlubocká zase měla od malička blízko ke zvířatům, zejména ke koním a psům. Z volnočasové aktivity se stala práce. „Přišla nabídka na hledání otrávených návnad od České společnosti ornitologické. Od roku 2017 se mi tím otevřel celý nový svět. Vycházíme ze starého záchranářského přísloví, psovod a pes jedno tělo jest. Já bych možná řekla jedna duše. Máme více těl, ale společnou mysl,“ přibližuje Klára svou propojenost se psy Vikym a Irbis.

Ve třech takto chodí prozkoumávat místa, která nahlásí občané nebo ornitologové jako podezřelá. Trávení návnad karbofuranem je sice nezákonné, ale tresty jsou zatím docela nízké a ne vždy dostatečně odstrašující. Prokop Pithart si myslí, že trávení návnad mají na svědomí obvykle chovatelé zvěře, někteří rybníkáři nebo myslivci, protože vnímají dravce jako škodnou, která se živí na společné kořisti. „Podle těchto lidí má příroda hodnotu jen tehdy, pokud nám něco dává. Nejsou rádi, že jim třeba na rybník chodí vydra. Citliví lidé jsou ale fascinováni něčím v přírodě jen proto, že to je,“ uzavírá filmař a popularizátor ochrany přírody Prokop.

Jak se nenechat odradit nebo nevyhořet při boji proti ničení přírody? Mohou být kůrovcem sežrané lesy na Vysočině příslibem ekosystémově stabilnějších lesů v budoucnosti? Co cítí Klára, když se jí pes při pátrací akci přiotráví karbofuranem? Poslechněte si celý záznam z živého Podhoubí.