Ai fen pojímá na novém mysteriózním albu mateřství jako katalyzátor blaženosti
Přiškrcený křik, momenty euforie. Nová deska Ai fen se jmenuje I’ve Been a Body a Ewelina Vlček-Chiu, která jinak hraje v aktuálně spícím projektu Ba:zel, se na ní vydává do vod, v nichž by se ještě před pár lety cítila nejistě. Jenže mateřství změnilo nejen ji, ale též její tvorbu. „Mateřství je fyzická zkušenost, zatímco věčnost probíhá mimo tělo,“ nahazuje Ewelina hluboké spojení, které ji při tvorbě provázelo.
„Naučila jsem se improvizovat,“ dodává s tím, že ji tak trochu přestalo bavit hrát precizně vysoustružené tracky, kterým však chybí volnost a možnost svobodně se nadechnout. Hudba na nové desce je ale do důsledků domyšlená – a to třeba včetně hostujícího vokálu. „Děda mě oslovil, abych nahrála hudbu k té skladbě, kterou zpívá,“ vysvětluje Ewelina zapojení svých blízkých na album, které křtila v předělaných svatebních šatech své babičky.
I’ve Been a Body je místy horečnatá, jindy folkově libozvučná nahrávka, která nezapírá ani to, že má její autorka ráda „obyčejné“ písničky s refrény. Protože pečlivost a spontánnost nejsou protiklady, stejně jako v opozici nestojí popová přímočarost s experimentálním nutkáním.
Pomohla Ewelině deska I’ve Been a Body zapouzdřit zkušenost s mateřstvím? Proč si jako nejbližší spolupracovníky pozvala Kateřinu a Andreu z dua Oswaldovi? A je pro Ewelinu vtipné slovo miminko, zatímco se její děda směje zmrzlině?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
