Bourání končí. Co jsme se v něm za 17 let dozvěděli o architektuře, interiérech, stromech i městech?

Pořad Bourání oslavil 17 let a za tu dobu vzniklo 800 až 850 dílů. Nejprve ho moderoval Adam Gebrian a pak Karolína Vránková. „Skutečně existují lidé, kteří slyšeli všechny díly. Ti by měli mít uznaný diplom z architektury,“ začíná Karolína Vránková s nadsázkou tento díl, který je pojatý jako shrnutí. Natáčel se živě v CAMPu.

Co jsme se dozvěděli?  „Nežijeme v muzeu, nejsme zajatci historie. Historie nesmí vymezovat kritéria, kam můžeme my se svou fantazií vyjít,“ říká architekt Jaroslav Wertig z ateliéru A69, čímž polemizuje s trendem zachovávat a nebourat staré stavby a také s nadměrným vlivem památkové péče na památkové péče.

Ne každý s tímhle postojem souhlasí. Historička architektury Klára Brůhová naopak mluvila o potřebě ochrany starých staveb. Konkrétně poválečné architektury, kterou se zabývá ve svém výzkumu: „Domnívám se, že tuto část historie si jako společnost chránit neumíme,“ říká. Památková péče by podle ní měla působit razantněji. Tohle si bude muset současná společnost vydiskutovat.

13 fotografií

Otevřeli jsme také problém dostupného bydlení s urbanistou Matějem Čunátem: „Doteď se v Praze budovaly byty hlavně za pomoci soukromého kapitálu,“ říká – to vedlo k cenám bytů, které jsou v Praze jedny z nejvyšších v OECD. Odpověď je podle něj, aby se do výstavby zapojil veřejný sektor a družstva.

Ne všechna témata byla tak vážná. Přišla také designérka interiérů Andrea Kroupová, které jsme se ptali na to, co dělá dobrý interiér: „Dispozice a podlaha,“ zní její rada. A pak radí koupit si novou lampičku.

Skončili jsme zamyšlením nad tújemi. Tyto „devadesátkové“ dřeviny nemají dobrou pověst a v Bourání jsme je opakovaně kritizovali. Krajinářská architektka Zuzana Štemberová se jich ale zastala: „Se změnou klimatu nám tu zůstanou jako strom, který vydrží všechno,“ obhajovala je.

Do Bourání poslal pozdrav i Adam Gebrian. „Jsem rád, že se z architektury stalo téma běžných hovorů,“ říká v Bourání.