Jak se studuje lidem s duševními obtížemi? Pouze polovina vyhledá odbornou pomoc
Podle nejnovějšího monitoringu Národního ústavu duševního zdraví z minulého roku přibližně 50 % respondentů studujících vysokou školu zažilo významnou duševní obtíž, kterou by nezvládli sami. Z těch 50 % pouze polovina skutečně odbornou pomoc vyhledala. Jak se studuje těm, kteří pomoc potřebují?
„Těch padesát procent pravděpodobně narazilo na bariéry, které jim zabránily pomoc vyhledat. V současnosti analyzujeme i to, proč,“ vysvětluje výzkumník a lékař Matej Kučera a přidává základní hypotézy a další získané poznatky.
„Takhle velká psychická bolest té nejtěžší deprese je nepopsatelná,“ říká Kamil Rain, který studoval několik vysokých škol a v současnosti pracuje jako peer specialista v organizaci Zahrada pro duši. „Stávalo se mi, že na mě přišla úzkost při zkoušení a byla jsem jako paralyzovaná,“ přibližuje Emma Urbánková, která o duševním zdraví mluví na sítích velmi otevřeně.
„Zažíval jsem úzkostné stavy, vůbec jsem nedokázal jezdit MHD a začal jsem si říkat, že tohle už není v pohodě,” svěřuje se Kryštof Hlavnička. „To že jsem to studium prošel, nebyl stejný výkon jako pro žáka, který ty potíže neměl,“ připomíná Kamil Rain.
V tomto díle série Safe Space se dostáváme k tématu, že je těžké se svěřit, a to zejména ve škole. „Pro anorexii je typické, že umíme věci dobře schovávat,“ dodává Emma. „Pořád jsem se usmívala, všechno muselo být sluníčkový a nikomu bych neřekla, že mám nějaký problémy nebo že nejím, ale bylo to strašně těžký,“ svěřuje se zkušeností, kterou potvrzuje i Kryštof.
Poslechněte si druhý díl série Safe Space.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
