V pralese žije všechno, co jste si vysnili, říká Maruška Poláková o svém amazonském dobrodružství

Maruška Poláková se z Mexika po moři vydala přes Kubu a Guadeloupe do brazilské a následně peruánské Amazonie, kde strávila půl roku. Od Atlantiku se dostala až k pramenům Amazonky v Andách a na pobřeží Pacifiku.

Čtěte také

Mořská nemoc šest dní v kuse je krutá. Na lodi je mi ale stejně líp než ve městě, říká mořeplavkyně

„Byla jsem jako viktoriánská cestovatelka,“ usmívá se mořeplavkyně. Vztahy na lodi, se kterou vyplula z Mexika, totiž nebyly dobré, takže v brazilském Belému plavidlo opustila a cestovala dál sama. Měla ale hodně zavazadel, včetně vybavení do jiných podnebných pásem, takže cestovala úplně jinak než batůžkáři.

„V pralese jsem se cítila vítaná. Překvapilo mě to. Ale musíte si rychle zvyknout na to, že než si třeba sednete na ležící strom, tak se musíte dobře podívat, kdo tam bydlí,“ říká o svém seznamování s Amazonií.

8 fotografií

„Hodně jsem vnímala rostliny, tvary a barvy. Každý den jsem objevila aspoň jednu novou rostlinu, která se dá jíst. Každý druhý hmyz má v latinském jméně slovo gigantus, tedy obrovský. Ve vodě plavou růžoví amazonští delfíni nebo ryby pirarucu, které mají za hlavou jakési cecíčky, ze kterých jejich potomci sají mléko, i když to nejsou savci. Dospěla jsem prostě k závěru, že když si vyfantazírujete jakékoli zvíře, tak v Amazonii dozajista žije.“

„Na místě mi došlo, že informace, které o amazonských plících planety máme, ještě pořád hodně podceňují důležitost pralesa. Cítila jsem v každé buňce svého těla, že jestli ho zničíme, tak je s námi úplný, absolutní konec,“ dodává Maruška Poláková.

Jaké lodě plují po Amazonce a kterým je lepší se vyhnout? Jak funguje prales a komunity v něm? Poslechněte si první díl vyprávění Marušky Polákové o jejím velkém – nejenom mořeplaveckém – dobrodružství v Atlantiku v Amazonii.