Hrajte si ve městě, jinak vám zakrní mozek, říká sochař Matěj Hájek
„Dětská hřiště zrcadlí stav celé naší společnosti,“ říká sochař a spoluzakladatel Ztohoven Matěj Hájek. Podle něj by ale měla hravost přesahovat i do světa dospělých. „I skrze hravost můžeme vstoupit za hranici naší komfortní zóny. A to je důležité, protože až na její hranici se učíme novým věcem," říká Hájek.
Se svým studiem Skull se věnuje tvorbě dětských hřišť, která se vymykají katalogovým představám. „Norma má nějakou logiku a zajišťuje právní ochranu. Ale pokud neexistuje možnost ty hranice překračovat, uzavřete se v ní a tím se i limitujete," vysvětluje Hájek. Dětská hřiště by podle něj měla mít i estetickou hodnotu. „Ty děti si tam hrají a možná nerozliší, že je to umělecké dílo, ale má to na ně dlouhodobější dopad. Kultivovaný prostor kultivuje jejich ducha," říká.
Hravost by se podle Hájka měla přenášet i na další místa – třeba na památníky. Konkrétně zmiňuje berlínský Památník holokaustu, kde se debata o tom, jestli je vhodné po kamenných blocích skákat, vede už roky. „Hodně složitá situace nebo událost zatížená nejtěžšími tématy je vhodná právě k tomu, abychom se jí zabývali. Může to být místo, kde se dají rigidní postoje uvést do nového kontextu – do kontextu života," říká Hájek.
Pro koho vlastně hřiště je? A liší se nějak od uměleckého díla? Poslechněte si nový díl podcastu Fasády na Radiu Wave.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
