Od Backrooms po Slendermana: Kde se vzali digitální bubáci a proč jim nejde utéct?

„Backrooms jsou nekonečné prostory, které mají podobu hotelových lobby, kanceláří nebo čekáren, ale táhnou se do nekonečna,“ popisuje znalec hororu a filmový kritik Antonín Tesař. Jde o takzvané liminální prostory, tedy místa zvláštním způsobem zbavená svého původního účelu, která na nás působí znepokojivě právě proto, že jsou vytržená z běžného kontextu. Z této mytologie vychází i stejnojmenný celovečerní film, který se mezitím stal nejvýdělečnějším snímkem v historii studia A24.

„Původ té celé robustní mytologie je jedna jediná fotka, kterou v roce 2019 kdosi anonymně nahrál na fórum 4chan,“ říká Tesař. Pod snímek tehdy neznámý autor napsal jen to, že jde o vybydlený, nekonečný kancelářský prostor, ve kterém zřejmě sídlí neznámá monstra. „Z fotky se stal virál v podstatě efektem sněhové koule. Lidé na ni ve fóru reagovali a postupně si k ní vymýšleli další a další lore,“ dodává.

Backrooms jsou ale jen jeden z mnoha příkladů širšího fenoménu creepypast, tedy internetových hororových virálů. „Creepypasty jsou vlastně takové moderní lidové legendy – pokračování urban legends z analogového, předinternetového světa,“ vysvětluje filmový kritik. Nejde tedy o klasické autorské povídky, ale o texty, na kterých se postupně podílí celá komunita diskuzních fór.

Typické pro ně je i to, že často sahají po starých médiích – VHS kazetách, zrnitých fotoaparátech nebo roztřesených záznamech z ruční kamery. „Je v tom silná vrstva toho, že tahle stará média dnes na jednu stranu působí nostalgicky, ale zároveň v sobě mají ten duchařský, strašidelný aspekt,“ vysvětluje Tesař. Staré nosiče podle něj dnes fungují skoro jako přízraky samy o sobě. „Když narazíte na VHS kazetu, je to skoro jako potkat ducha. Nemáte na čem si ji přehrát, a přesto je to část vaší minulosti,“ dodává.

Poslechni si novou epizodu Hotspotu o Backrooms, digitálních příšerách i duchách naší minulosti.