Společně vaříme, ale taky jsem se naučila stavět zdi. Jak vypadá život v komunitním domě?

„Platy v kultuře se nezvedají a ceny nemovitostí rostou. Věděla jsem, že moje jediná možnost bude celý život platit nájmy,“ říká Anna Remešová. Z Prahy se tak přestěhovala do Děčína, a to do vily, kterou koupila společně s devíti dalšími lidmi. Jejich Družstvo Racek zkolaudovali jako polyfunkční dům – v přízemí pořádají přednášky a akce pro veřejnost. Komunitní bydlení se podle Remešové zakládá na práci a vzájemné komunikaci: schůzky jednou za čtrnáct dní, střídání ve vaření a úklidu a supervize s externím odborníkem.

Čtěte také

Kde složí hlavu generace Z? Veronika a Tobiáš se chtějí spolu osamostatnit. Překonají krizi bydlení?

Tento způsob bydlení s sebou nese ale i spoustu výhod. Třeba když potřebovali vilu opravit. „Neuměla jsem stavět zdi, neuměla jsem dělat beton. Ale po půl roce prostě získáte to sebevědomí,“ popisuje Remešová, která se v Rackovi naučila stavět z porfix cihel. A to je vlastně i jeden z hlavních přínosů komunitního bydlení – práce se rozloží mezi víc lidí. Loni tak v Děčíně bez jejího přičinění vznikla energetická komunita. „Podílím se na komunitní energetice, i když jsem pro to nehla ani prstem. Ostatní z družstva na tom pracovali a já budu odebírat energii z obnovitelných zdrojů. A z toho mám radost,“ říká.

Družstvo Racek je součástí organizace Sdílené domy, která zastřešuje čtyři komunitní domy. Krom Racka ještě První Vlaštovku v Praze, Volavku a Skorec u Brna. Klíčem je právní model sociálního družstva. „To, co vyděláte a dáváte do nájmu, nejde do kapsy soukromému investorovi, ale zpátky do té nemovitosti – do oprav, do toho, co potřebuje ten dům a co potřebujete vy,“ říká Remešová.

Proč se všechny komunitní domy jmenují jako ptáci? A co musíte udělat jako první, pokud o komunitním bydlení uvažujete? Poslechněte si nový díl podcastu Fasády na Radiu Wave.