Norman Reedus se vrací jako postapokalyptický kurýr. Death Stranding 2 je přístupnější, ale pořád bizarní

Speciální díl Questu tentokrát patří výhradně jedné jediné hře. A není divu. Když v roce 2019 vyšlo první Death Stranding, hráči a hráčky buď nadšeně rozplétali jeho filozofické úvahy o spojování světa skrz doručování balíků, nebo nechápavě vypínali po první scéně s nádobou plnou plodové vody. Dvojka ale překvapuje – nejen příběhem, ale i tím, že se tentokrát Kodžima víc opírá o samotné hraní, který víc připomíná Metal Gear Solid a zbavil se toporných akčních pasáží.

Ve studiu se spojila Šárka s Jardou a v recenzi řeší, jestli má Death Stranding 2 šanci zaujmout i ty, kdo jedničku považovali za simulátor chození, proč se vyplatí vydržet první bizarní hodiny a co je pravdy na tom, že Kodžima tentokrát opravdu umí být dojemný a pochopitelný zároveň.

Vrací se staré známé tváře (ano, i Nicolas Winding Refn nebo Léa Seydoux), ale přibývá k nim i pestrá řádka nových, včetně režiséra George Millera nebo herečky Elle Fanning. Druhý díl je ve všem větší, přístupnější, hratelnější, a dost možná i osobnější. Ačkoliv stále platí, že ne každému sedne, ale komu ano, užije si ho o to víc.

Proč se Šárka rozhodla po dohrání Death Stranding 2 izolovat? A proč se Jarda po vyzkoušení chtěl izolovat spíše od Death Stranding? Poslechněte si celý díl Questu o putování Sama Portera Bridgese po Austrálii.