Nová inscenace Aluminiová královna v MeetFactory ukazuje, že bolest je všem lidem společná

Z inscenace Aluminiová královna
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z inscenace Aluminiová královna

Divadelní scéna v pražské MeetFactory uvedla novou inscenaci Aluminiová královna. Připomíná rusko-čečenský konflikt v 90. letech a jeho důsledky pro tamní obyvatele. Hra vychází ze stejnojmenné knihy válečné reportérky Petry Procházkové, která založila dětský domov v hlavním městě Čečenska Grozném. Inscenace v režii Apoleny Vanišové se zabývá možnostmi, jak žít spokojený život v situaci, kdy se politika člověka začne dotýkat až příliš zblízka.

„S prací Petry Procházkové jsem se setkala ve čtrnácti letech, kdy jsem četla knihu Novinářka na divokém východě. V té spisovatelka popisuje svoje začátky zahraniční zpravodajky z Ruska, kdy žila v Moskvě a dopisovala pro Lidové noviny, a tak se dostala k čečenskému konfliktu a k první čečenské válce. V té knize Čečensku věnuje hodně velký prostor,“ vysvětluje režisérka Apolena Vanišová důvody, proč tématu zcela propadla. Petra Procházková se stala její hrdinkou zejména proto, že se dotýkala jednotlivých, konkrétních lidských osudů, které ji zasáhly.

Z inscenace Aluminiová královna

Jakmile se však Vanišová začala tématu věnovat hlouběji, přepadl ji pocit, že je to něco, co nedokáže pojmout. Postupně se ztrácela v nepřehlednosti tamní politické situace, a tak od tématu upustila. „Až loni na jaře se mi dostala do ruky Aluminiová královna. Tam jsem si uvědomila to, proč mě to tenkrát před 16 lety tolik zasáhlo,“ vysvětluje režisérka.

Předlohou inscenace je stejnojmenná kniha, složená ze šesti rozhovorů se ženami, které zažívají druhou čečenskou válku v Grozném. Politika je jim vzdálená, protože řeší svoje každodenní problémy s tím, jak uživit děti a jak přežít. „Jsou to právě ženy, které válku primárně nevedou, ale starají se o přežití lidí. Leží na nich vše, péče o rodinu, o děti, ale i o manžela, schrastění nějakých peněz. Sbírají hliník a pak ho prodávají. Mají všechno na starosti,“ říká dramaturg Matěj Samec.

Ústřední roli v inscenaci má Johana Schmidtmajerová, která hraje obě hlavní postavy. První představuje obyčejnou českou třicátnici, která jednoho prosincového večera během výročí čečenské války slaví své narozeniny. Jedná se o smyšlenou postavu, která netrpí následky války, ale bolestí zubů. Tou druhou je Elza, která je Aluminiovou královnou a stala se titulní postavou celé knihy.

Z inscenace Aluminiová královna

Proč tvůrci spojili dvě takto odlišné hrdinky do jedné postavy? Apolena Vanišová přiznává, že když četla Aluminiovou královnu, tak ji hodně zasáhla i proto, že jí samotné je kolem třiceti a má vlastní dítě. „Ta paralela je to první, co se člověku nabízí. Když začne srovnávat svůj život teď a tady s možností, že by vypadal jinak a stačí malinko,“ doplňuje režisérka. Matěj Samec zdůrazňuje, že se v inscenaci zabývali bolestí a jejím definováním. „Když čteš, co se lidem děje, že musí utíkat ze svých domovů, že nemají co jíst, člověk si říká, že nemá právo si na nic stěžovat. Ale když tě ty zuby opravdu bolí, tak se ti to vnímání hodně přehodnotí a neřešíš nic jiného,“ vysvětluje dramaturg.

Vizuální stránku připravila Johana Střížková, která je během představení na jevišti, spolu s autorkou hudby Michaelou Švédovou a Sijedou Azarovou, Čečenkou žijící dlouhodobě v Čechách. S tvůrci konzultovala hru a doplnila ji vlastními zkušenostmi. Důležitou roli v inscenaci hraje právě materiál a scénografie, zejména rozsvícené prostory nebo objekty. Na jednom z nich jsou instalované konkrétní exponáty dokreslující příběh. Druhý tvoří jakési akvárium, do něhož je celou dobu představení přisypáván jakýsi materiál. Proces, který se v akváriu odehrává, představuje pro Apolenu Vanišovou příběh, který vypráví Elza. Zná ho od svého dědečka, stejně jako ho Sijeda zná od svých prarodičů. „Je to příběh o tom, že celé Čečensko stojí na ropě a ve chvíli, kdy se ropa vytěží, a v zemi zbydou prázdná místa, tak se ta místa zaplaví vodou a země se začne propadat,“ vysvětluje režisérka.

Cílem autorů inscenace není jenom tlumočit příběhy osudů žen sužovaných válkou. Zkoumají také, kde se v ženách bere síla bojovat o život i za cenu ztráty jeho původního smyslu. Fakt, že se ženy během konfliktu starají o muže, pro Apolenu Vanišovou hodně vypovídá o nezměrné vnitřní ženské síle. „Na druhou stranu mě to nesmírně zasahuje právě z pozice těch mužů, kteří se dostávají do nešťastně bezvýchodné situace. Jsou v pozici, kdy nechtějí být živeni svými ženami, je to nesmírně potupná, úmorná situace. Ale ženy samotné jim nedovolují opouštět domovy a o tu rodinu se postarat, protože nechtějí o muže přijít,“ říká Vanišová a dodává, že právě kvůli tomu dochází k nekonečným rozporům a problémům uvnitř rodin, protože se naprosto přenastavil základní model čečenské společnosti a rodiny.

Aluminiová královna bude v divadle MeetFactory reprízována v úterý 19. května.

Adaptace Aluminiové královny diváky nutí přemýšlet také nad politikou východní Evropy a mírou naší zodpovědnosti za environmentální procesy. Poslechněte si celou reportáž Marie Kobrlové.