O mý číče, o mý hrmě, o mý rozšklebenosti. Mlíkař je román o jazyku, v němž chybí slovo pro stalking

Když vypravěčku románu irské spisovatelky Anny Burnsové začne obtěžovat místní tajuplný boss jménem Mlíkař, dostane se do bezvýchodné situace. Ani vlastní matka jí nevěří, že netouží po vztahu s Mlíkařem. A zbytek komunity, mučené vypjatým konfliktem, chce mít všechno pod drobnohledem a na vypravěčku si dává setsakra pozor.

„Bezvýchodnost její situace je zesílená tím, že to, co ona zažívá, je stalking,“ říká redaktorka knihy z nakladatelství Argo Hana Zahradníková, „není to ale definováno v jazyce té společnosti. Ona o tom nemá jak mluvit, tím pádem to neexistuje.“

„Tohle je rozpor, který se děje v celé knize. Ona nám na jednu stranu chce vyprávět příběh, ale pro spoustu věcí nemá slova. A taky se to tluče s tím, že ve skutečnosti je od malička zvyklá, že nikomu nic nechce říkat. Vždycky se to obrátí proti ní. Každé slovo, které vysloví, ostatní interpretují,“ vysvětluje dál Zahradníková. 

Jak moc pomohlo úspěchu knihy Mlíkař hnutí #MeToo? Poslechněte si Liberaturu o knize, která se snaží popsat svět, kde je jen černá a bílá.