Od hudebních masakrů k magickému realismu. Hudební kritik Jarda Konáš napsal novelu o tajuplné Praze

Jarda Konáš
Jarda Konáš

Literární debut Jardy Konáše nese název Dominika, ale hlavní roli tu hraje tajuplné centrum Prahy. Bez matrjošek, bez turistů, bez tradičního trdelníku, o kterém před deseti lety žádný Čech ani neslyšel. Dominika ale není román od Urbana ani od Stančíka. Napsal ho známý publicista, který se proslavil hejtováním neumětelských kapel na blogu Hudební masakry.

„A cos dokázal ty?!“ reagovali ublížení muzikanti na Konášovy nemilosrdné recenze. Teď konečně mohou být spokojení a všechno mu vrátit. „Knížkám se věnuju už od gymplu, je to moje láska už patnáct, dvacet let. Už na střední jsem psal, posílal texty do literárních soutěží. Také jsem zkoušel napsat něco delšího,“ říká Jaroslav, když se ptáme, jak se hudební publicista dostane k psaní próz. Tvůrčí sebevědomí se bývalému studentovi Literární akademie vrátilo až po napsání stovek recenzí. „Byl jsem na kafi s holkou, která se jmenovala Dominika. Vyprávěl jsem jí o tom, jak mám rád Prahu. Uvědomil jsem si, že je to zajímavé téma, nejen k tomu, abych ho vyprávěl holkám. Začal jsem Prahu sledovat intenzivněji, příběhy, které se tu odehrály, místa, která jsou tu k vidění.“ Jméno Dominika dalo název textu, ale Jaroslav netuší, kde je dívce z kavárny konec.

„Konáš je trouba, kdyby tam aspoň byl ten sex…,“ psal prý nespokojený čtenář na adresu novely Dominika. Jak se recenzentovi přijímá kritika na vlastní adresu? „Já hudbu, knihy beru jako zboží. Dostanou se na trh a snaží se zabrat veřejný prostor. Recenze je pro mě vodítko, jestli to chci koupit, jestli to má nějakou hodnotu. Pro mě osobně se nic nezměnilo.“

Co jsme Dominice vyčetli my a jak se k tomu Jarda postavil? A jaké zásady o psaní si Jarda přinesl z recenzování? Poslechněte si Liberaturu o tajuplné novele Dominika.