Od pohádek k realitě: Proč věčný vztah není meta a rozchod nemusí být prohra

„Být ve vztahu není vítězství a rozejít se není prohra.“ Dnešní doba dává obrovské možnosti, jak být v kontaktu s ostatními, a přesto se mnozí potýkají s osamělostí. Dříve vztahy možná byly stabilnější, často domluvené a brané pragmaticky. Dnes je můžeme navazovat na základě romantické lásky, to je poměrně moderní koncept. S množstvím možností ale přichází i zahlcení a možná si pak vztahů tolik nevážíme nebo neustále hledáme něco lepšího. Partnerství se stalo jakýmsi svatým grálem, cílem samo o sobě. Pro samé uhánění vztahu pak často nevidíme skutečného člověka naproti nám a nevytváříme pouto, které by mohlo růst. Vztah se stává samoúčelným, není o dvou autentických lidech.

„Romantický mýtus je největší lež. Pohádka pokračuje i po svatbě.“ Klíčem k naplněným vztahům je sebepoznání. Je důležité vědět, kdo jsem, jaké mám potřeby a co mohu nabídnout. Každý jsme jiný. Nejde o to naplňovat společenské normy, ale poznat sebe a na základě toho navazovat vztahy s ostatními, ať už partnerské, přátelské, nebo pracovní. Důležité je si uvědomit, že sebepoznání je proces, který se v průběhu života vyvíjí. To, co nám dělalo radost v patnácti, se může lišit od toho, co potřebujeme ve třiceti nebo padesáti.

Rozdíl mezi samotou a osamělostí je zásadní. Osamělost je bolestivá, je to pocit odpojení. Samota naopak může být obohacující a růstová, je to čas pro sebe. Každý člověk potřebuje určitou míru samoty, aby mohl být v kontaktu sám se sebou, tvořit a regenerovat se. I v partnerství je důležité nezapomínat na svůj osobní život.

Poslechněte si celý rozhovor o samotě, osamělosti, konci i obnovování vztahů.