Odpadu máme dost, řekli Thajci. Další asijská země přestala zpracovávat elektronický odpad ze Západu

26. červenec 2018
dětská práce - odpad - elektroodpad

Thajsko je jednou ze zemí, kde končí rozbité počítače, telefony nebo tablety z celého světa včetně Evropy. Kvůli obavám o zdraví svých obyvatel se thajská vláda rozhodla situaci na začátku července řešit: vydala zákaz zpracovávat vyřazenou elektroniku ze Západu. „Není naším úkolem hromadit odpad pro příští generace,“ komentoval rozhodnutí thajský policejní viceprezident. I Evropa tak nyní bude muset hledat nové cesty, jak vyřešit problém hromadících se starých přístrojů.

Všichni tu situaci známe. Odejde klávesnice, starý počítač nebo telefon. Člověku je líto věc vyhodit, tak ji ještě nějaký čas schovává na dně šuplíku, ale nakonec ji stejně odnese do popelnice, v lepším případě do speciální nádoby na elektroodpad. U víka kontejneru ale pro většinu z nás příběh vyřazené elektroniky končí. A nemáme ani tušení, že pokračuje na druhém konci světa.

Mnohem lépe to vědí obyvatelé asijských zemí, kde se nepoužitelná zařízení z celého světa likvidují a získávají se z nich různé suroviny jako měď, železo nebo lithium. Staré elektroniky je dnes tolik, že některé země, které ji dlouhodobě zpracovávaly, nepouštějí vůbec cizí odpad na své území. V lednu zákaz dovozu oznámila Čína, kam putovalo až 70 % vyřazené elektroniky ze všech kontinentů. Teď se Čínu rozhodlo následovat i Thajsko, a nejspíš nebude poslední zemí, která to udělá.

odpad - elektroodpad

Když Čína na začátku roku přestala přijímat plastový a elektronický odpad ze zahraničí a provedla několik zátahů na pašeráky, v Evropě to způsobilo menší paniku. Pro západní země Čína představovala elegantní způsob, jak odsunout masivní problém daleko za své hranice. Málokoho na naší straně planety ale napadlo, že proud odpadu z celého světa se z Číny jen přesune do okolních zemí. V květnu thajská policie novinářům ukázala 7 zabavených kontejnerů naplněných více než 150 tunami kabelů, baterek, rozbitých herních konzolí, počítačů a dalších věcí. Část z nich se do země dostala nelegálně – pašeráci využili právní kličky a odpad označili za použité zboží. Podle thajského policejního viceprezidenta Weerachai Songmetty i v jeho zemi působí síť pašeráků nebezpečného odpadu, napojená na zahraniční investory.

Když i vládě dojde trpělivost

Jak nedávno ukázala i reportáž novinářky Hannah Ellis-Petersen pro britský deník Guardian, načerno dovezená vyřazená elektronika je často zpracovávána v pololegálních továrnách, ze kterých mohou unikat těžké kovy a jiné jedovaté látky. Fotky, které Guardian zveřejnil, zachycují obrovské hromady starých tiskáren a klávesnic, vyskládané ve volném prostranství okolo malého přístřešku. „Když zaprší, voda a chemikálie stečou do potoka. Způsobuje to úhyn krevet,“ stěžuje si spolumajitel krevetové farmy poblíž jedné z takovýchto továren.

odpad - elektroodpad - zpracovávání odpadu

Oněch 7 kontejnerů, jejichž záběry kolovaly thajskými masmédii, byl ve skutečnosti nepatrný zlomek elektronického odpadu, který se do země dostává. Podle místních celníků ho Thajsko jen za prvních pět měsíců letošního roku dovezlo přes 52 tisíc tun, což je jen o 12 tisíc méně než za celý předešlý rok. „Po čínském zákazu by se Thajsko mohlo stát jedním z největších odkladišť elektronického odpadu,“ obává se Penchom Saetang, ředitelka nevládní organizace EARTH, která dlouhodobě působí v komunitách zasažených průmyslovým znečištěním. Země podle ní musí na současnou situaci reagovat novými zákony. Thajská vláda si závažnost problému zřejmě velmi dobře uvědomuje a na začátku července přišla s radikálním opatřením. Dočasně zakázala dovoz veškeré vysloužilé elektroniky. Zároveň začala uvažovat i o trvalém zákazu a nařídila přísnější a intenzivnější kontroly továren. Thajské přístavy teď každý den vrací zpět lodě naložené starou elektronikou.

Postarat se o svůj vlastní odpad

odpad - elektroodpad - smetiště

Co se s odpadem odmítnutým Čínou i Thajskem bude dít, bohužel není těžké odhadnout. Na ráně budou okolní země. Velká část ale nejspíš bude ilegálně a bez jakékoliv regulace putovat neznámo kam. Podle nevládní organizace Basel Action Network se už nyní 40 % z necelých 45 milionů tun elektronického odpadu, se kterým si celý svět musí ročně poradit, vyváží do zemí s nejrozvolněnějšími zákony. Zástupci organizace proto doporučují i ostatním zemím jihovýchodní Asie, aby import vyřazené elektroniky zakázaly. Nejlepším řešením by podle nich bylo úplné zastavení dovozu elektronického odpadu do rozvojových zemí, ke kterému by se svět zavázal zpřísněním mezinárodních úmluv.

Jestli taková situace nastane, i Evropa bude muset přijmout zodpovědnost a začít řešit problém s elektronickým odpadem vlastními silami. Evropská unie sice letos představila novou strategii takzvané oběhové ekonomiky, ve které hraje hlavní roli recyklace a předcházení vzniku odpadu, v tuhle chvíli je ale spíš dlouhodobou vizí než nástrojem k řešení akutních problémů. Pokud však doslova ze dne na den nebude kam starou elektroniku odvézt a Evropa bude odkázána sama na sebe, dlouhodobá strategie nebude stačit. Jestli nechceme hromady elektronického šrotu vídat i u nás, s opatřeními bude potřeba začít hned.