Opravit si vnitroblok je jako terapie pro celý dům, zjišťují sousedé, když se po letech seznamují

18. červenec 2018
Příklady úprav ve vnitroblocích

„Vnitroblok je odpověď na problém městské anonymity,“ říká Michal Křivohlávek ze spolku Bieno. Spolu se svými kolegy oživuje pražské vnitrobloky. Jejich pátým projektem je vnitroblok v Holešovicích se stoletým popraskaným dvorkem a galerií. Oprav se účastní celý dům. Obyvatelé se  po mnoha letech seznamují a mluví pak spolu i o jiných věcech, než jsou úklidy chodby a poruchy výtahu.

„Hezky se na vás dívá,“ volá ze třetího patra obytného domu v pražských Holešovicích jedna z jeho obyvatelek. „Dobrý den! Pojďte si s námi dát kávu,“ odpovídají Michal Křivohlávek a Barbora Týcová, kteří opravují a oživují zdejší vnitroblok. V domě bydlí asi 25 lidí, ve vnitřním dvorku je firma na výrobu samolepek a galerie Open Letohradská. „Vidíte? To je právě to kouzlo vnitrobloků – sousedka na vás volá z balkonu a přeje vám dobrý den. Vnitroblok umožní setkávání konkrétní skupiny lidí v konkrétním prostředí, a to ještě v rámci vlastního domova,“ popisuje Michal Křivohlávek.

Spolek Bieno už takto oživil 4 pražské vnitrobloky. Pátý je malým prostorem s původním stoletým betonem plným puklin, skvrnek a cestiček. Vedle firmy na samolepky je dokonce záchod. „To se hodí, protože když jsou tady nějaké slavnosti nebo setkávání, nemusí se šlapat do schodů,“ směje se Křivohlávek. Vnitrobloky ale nabízejí mnohem širší využití, od prostorů k pěstování květin, ovoce a zeleniny přes místo k umístění kompostéru až po dětské hřiště, na které rodiče dohlédnou z obýváku. „Já vnímám tato místa jako nejmenší jednotku veřejného prostoru. Vnitroblok je na pomezí toho, kde žiju a kde ze svého soukromí vystupuji ven,“ říká Barbora Týcová.

Nejnižší stupeň demokracie jsou bytové schůze

V letohradském vnitrobloku plánují zazelenit fasády a postavit jednoduché zařízení na zachytávání dešťové vody. Původní beton nechají tak, jak je. „Chceme ho ale ozdobit. Je asi sto let starý. Vyčistili jsme ho a obyvatelé se rozhodli, že je lepší zanechat jej takto než ho zalít novým. Zatím ještě není jasné, jakým způsobem čáry v betonu ozdobíme, těchto nedokonalostí ale chceme využít. Zatím alespoň podněcují fantazii u dětí, které na něj kreslí křídami,“ říkají Michal s Bárou.

Počátky úprav vnitrobloku ve Veletržní

Veškeré změny a opravy ve vnitroblocích musí schválit obyvatelé domu. Změnám tedy předcházejí schůze a jednání, na kterých se lidé baví o svých představách a obavách. Každý, kdo někdy absolvoval bytovou schůzi, si tedy zřejmě umí představit, že nejde o nic snadného. „Setkají se často po několika letech. Debatují spolu, řeší, co chtějí, co naopak nechtějí. Někdy je to skutečně složité, ale i veselé. Pamatuji si jednu obyvatelku domu s vnitroblokem, který jsme opravovali. Na začátku setkání vstala a řekla nám, že bude nesouhlasit s každým krokem, který budeme chtít na dvoře udělat. Pak se ukázalo, že se jen bála hluku, protože měla byt v přízemí. Vyřešili jsme to přesunutím lavičky do druhého koutu vnitrobloku,“ usmívá se Michal Křivohlávek.

Podle něj je každý dům svým způsobem malým parlamentem a bytové schůze jsou praktickou ukázkou demokracie. „Největším problémem jsou vždycky popelnice, to si musíme přiznat. Dvorky ve vnitroblocích jsou často místem pro odkládání věcí, venčení psů, vyhazování odpadků. Tyhle věci se vždycky musí nějak zkombinovat.“ Společná práce ve sdíleném prostoru je ale podle něj přínosná. Lidé si tak uvědomí, že je možné se na něčem dohodnout a něco dohromady zlepšit.

„Největším problémem jsou vždycky popelnice, to si musíme přiznat. Dvorky ve vnitroblocích jsou často místem pro odkládání věcí, venčení psů, vyhazování odpadků. Tyhle věci se vždycky musí nějak zkombinovat“

Kuřáci a schnoucí prádlo, pejskaři a děti. Vnitroblok potřebuje harmonogram

„Vnitroblok musí spojovat. Nejsme zahradnická firma. Nepracujeme tím způsobem, že bychom jen navrhovali ten prostor. Já žiju na Žižkově a ve vedlejším domě nedávno opravili vnitroblok. Katalogově nemá chybu, ale já tam kromě zahradníků prakticky nikoho nevidím. Oprava vnitrobloku tedy nemusí být perfektní, nemusíme přebudovat každý centimetr čtvereční. Jde nám o život v tom prostoru,“ říká Barbora Týcová. Aby bylo soužití různorodé skupiny obyvatel domu na několika metrech čtverečních snesitelné, je potřeba, aby mezi sebou lidé komunikovali. „Kuřáci prostě chodí do vnitrobloku třeba večer, aby tady nekouřili u dětí nebo u schnoucího prádla. Komu vadí zvuk řezání samolepek, nebude sem chodit v době provozu firmy. Tohle se také řeší na těch schůzích, ale většinou si lidé najdou svůj čas sami,“ shodují se Michal s Bárou.

Příklady úprav ve vnitroblocích

Není to jen pro Pražáky z hezkých čtvrtí

Společný život ve sdíleném prostoru se netýká jen starých bytových domů v Holešovicích a na Letné. Obdobou vnitrobloků jsou třeba plochy mezi paneláky. Panelové vnitrobloky ale sdílí často stovky až tisíce lidí a vyjednávání o podobě těchto prostorů je komplikované. „Praha je téměř z jedné třetiny zastavěná sídlišti. Některá z nich mají vnitroareálová bloková prostranství. Veřejný prostor ale často nepřišel do správy domů, ale zůstal pod obcí nebo třeba městskou částí. První vlaštovkou je Vybíralka – patnáctitisícový vnitroblok ze sedmdesátých let na pražském Černém Mostě, kde teď lidé můžou mluvit do toho, co tam potřebují a co chtějí změnit. Touto cestou by měly jít i další městské části a obce. Udělat sérii setkání, udělat analýzu toho, jak tam lidé žijí,“ říká Křivohlávek.

Cíl spojovat by mohl být dalším stupněm práce spolku Bieno. Cíleně vyhledávat místa, kde soužití nefunguje, a vnitroblok nebo společná práce na něm by mohly být prostorem a mechanismem ke zlepšování sousedských vztahů. „My jsme dříve vnitrobloky vytipovávali sami, dneska už se nám lidé ozývají. Kdyby se na nás někdo obrátil s prosbou nějaké terapeutické intervence, určitě bychom to chtěli zkusit, zatím se nám ale nikdo neozval,“ říká Křivohlávek.

Ačkoliv má vnitroblok sloužit hlavně obyvatelům jeho domu, pro pražské obdivovatele těchto poloveřejných městských částí se některé z nich otevřou letos v září na festivalu Živé vnitrobloky, který spolek Bieno pořádá. „Lidé se můžou inspirovat, co by se dalo změnit i u nich.“