Osamocený Robinson Angus Andrew volá na nové desce Liars o pomoc

Radikální změny provázejí Liars už od úplných začátků. Po prvním kritikou ceněném albu frontman Angus Andrew a kytarista Aaron Hemphill vyhodili zbytek kapely kromě bubeníka, přestali hrát dosavadní materiál a vydali rozporuplně přijaté konceptuální album They Were Wrong, So We Drowned, které bylo inspirované německými procesy s čarodějnicemi. Když v roce 2014 z Liars odešel bubeník Julian Gross, fungovali Hemphill a Andrew jako duo. Rozpadli se nečekaně až při přípravě osmé desky. „Cítil jsem se, jako bychom byli s Aaronem manželé a já najednou zůstal opuštěný,“ komentoval Andrew rozchod s dlouholetým autorským partnerem v rozhovoru pro britský server The Skinny. Hemphillovo rozhodnutí opustit kapelu prý pro něj bylo zničující. Základy novinky začalo duo připravovat ještě společně. Výsledné TFCF (zkratka pro Theme From Crying Fountain) je syrové útržkové album, které mimo jiné funguje jako rozchodový milostný dopis od Andrewa pro Hemphilla. Tento fakt reflektuje mimo jiné i obal desky, na kterém osiřelý Andrew sedí u stolu sám a je oblečený ve svatebních šatech. 

Základ alba nahrál Andrew v Los Angeles, po odchodu Hemphilla se odstěhoval do izolace australské buše, kde začal pracovat na finální verzi desky. TFCF je plná terénních nahrávek z australské divočiny, jsou tu slyšet pro Liars netypické akustické kytary a standardní žánrové úskoky. Přestože Andrew často mění polohy, zvuk a styly, nahrávka je soustředěnou a pohromadě držící výpovědí někoho, kdo se v osamění snaží vyrovnat s bolestivou životní změnou. 

 První opravdu silný moment desky přichází po líbezné No Help Pamphlet, doprovázené akustickou kytarou. Po písni, jejíž text prozkoumává sílu lidských vztahů, přichází útržek z hlasové zprávy, kterou Andrew zanechal Hemphillovi. „Dobrá, tak to bude všechno. Tohle jsou všechny písničky, které se mi líbí. Doufám, že si užíváš pauzu. Pořád na tebe myslím,“ říká hlas digitálním efektem posunutý o oktávu níž. O vteřinu později melancholickou náladu rozčísne pulzující nabuzený bas připomínající australský tradiční nástroj didžeridu, doplněný o perkusivní zvuky vytvořené z nahrávek cikád. Hudba Liars se vždy tak trochu dotýkala tématu izolace, takhle přímočaře ale tísnivý pocit osamělosti ještě neřešila. 

TFCF se úplně bez problémů může zařadit mezi nejsilnější alba, která se vyrovnávají s rozpadem vztahu a následným osaměním. I když v případě Liars nešlo tak úplně o milostný vztah, síla výpovědi bez problémů unese srovnání s přelomovou debutovou deskou For Emma Forever Ago od wisconsinského písničkáře Bon Iver, ceněnou nahrávkou Vulnicura islandské zpěvačky Björk nebo třeba nedávnou hudební tečkou za milostným vztahem dvou hlavních protagonistů kapely Dirty Projectors. Naprostá absence jasné struktury, která na několika místech alba přeruší proud silných melodií a promyšlených valivých rytmických struktur, pomáhá Liars z TFCF udělat něco víc než jen jednoduchou pubertálně sladkobolnou fetišizaci samoty. Závěr alba zní jako These New Puritans v nejlepší formě. Nahrávka sice nedává jasnou odpověď na to, co bude s Liars dál, ukazuje ale, že se poslední člen kapely dokázal se svou situací vyrovnat. Poslední track alba Crying Fountain – postavený na útržku chorálu připomínajícím skladatele Samuela Barbera – tak trochu zní jako zoufalé volání o pomoc nebo jako blekotání člověka, který se ze své situace zbláznil. TFCF se ale nějakým zázračným způsobem daří být obojím a neztratit přitom nic na své síle.  

Liars – TFCF (Mute, 2017)
Hodnocení: 90 %