Osvěta, prevence, dialog. Studentské spolky a vedení univerzit řeší zneužívání moci na školách
Johana Jurášová ze studentské platformy Nahlas Brno a ombudsmanka Univerzity Karlovy v Praze Kateřina Šámalová se zamýšlí nad reflexí mocenských vztahů na akademické půdě, stejně jako nad sexualizovaným násilím nebo zodpovědností za změnu systému a celkovou osvětu.
„Naše aktivita teď směřuje k tomu, kde jsou hranice toho, co už je za čarou a co ještě není,“ shrnuje Jurášová práci studentského spolku. Setkání, workshopy nebo přednášky pro studující i vyučující mají za cíl uvést do kontextu aktuální a často velmi citlivá témata. Dialog, který se snaží otevírat, se věnuje situacím, přístupům a vyjádřením, které by před třeba deseti lety problematizované nebyly.
Vedle prevence a měnícího se společenského nastavení je také potřeba řešit konkrétní případy zneužití moci nebo sexualizovaného nátlaku. „Nejvíce se setkáváme s totální absencí reflexe toho, že by se dělo něco špatně. Často to jsou osoby, které mají více tváří. V konkrétních podnětech, které řešíme, už není prostor pro vysvětlování,“ dodává Šámalová.
Velká část případů, které jsou ohlášené a v řešení, se také medializuje. To může být dobrý nástroj pro oslovení dalších svědků nebo zvýraznění nedořešených kauz, ale vždy je tu i riziko negativních dopadů. „Medializace je téma i z toho důvodu, že nikdy nevíme, co všechno způsobí. Taková lavina vnese do případů ohromnou dynamiku. Často i tu, kterou nechceme a je nežádoucí,“ vysvětluje ombudsmanka.
Které výroky a komentáře může studentstvo považovat za nevhodné? A jak ošetřit vznikající osobní vztahy na akademické půdě? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
