Pardubičtí Gurun Gurun jsou Big in Japan
V rámci naší exkurze do Pardubického kraje jsme zavítali za jednou z nejzajímavějších osobností české experimentální scény. Jaroslav Tarnovski se proslavil s kapelou Miou Miou, pokračovatele našel v projektu Gurun Gurun. Ten si víc než v Pardubicích oblíbili posluchači v Japonsku. Jak se Tarnovskému podařilo uspět na druhém konci světa a co všechno ještě tvoří?
Muzikant a dramaturg kultovní pardubické scény Divadlo 29 Jára Tarnovski začínal podle vlastních slov úplně klasicky. „Hrál jsem na basu v nějaký punkový kapele s kamarádama,“ říká flegmaticky na úvod našeho rozhovoru. Hned při další otázce už nastiňuje docela zajímavý úhybný manévr v hudební kariéře. S kapelou Miou Miou, založenou v roce 2003, si členové vymysleli na pop vcelku neobvyklý koncept. „Naše výchozí idea byla, že každý měl dělat to, co vlastně neumí. Takže já jsem hrál na klávesy, kytaristka začala zpívat.“ Z jednorázové přátelské záležitosti se nakonec stala velmi úspěšná kapela. Její existence si všimly i zahraniční hudební blogy, které si užívaly paradox českého uskupení hrajícího francouzský pop, a The Paste Magazine v jejich souvislosti neváhal zmínit ani slavné duo Air. Po dobrých ohlasech přišly i remixy. Kromě domácích WWW nebo německého B. Fleischmanna se do nových verzí songů zapojilo i podezřele hodně japonských hudebníků.
Nippon ale láká hlavně další Tarnovského projekt – Gurun Gurun, ve kterém účinkují také Federsel (B4), Tomáš Knoflíček a Ondřej Ježek z OTK. Oproti Miou Miou jde o experimentálnější uskupení, které se inspiruje hlavně v estetice japonských hudebníků: „Fascinuje mě jejich přístup. Jsou schopní splácat dohromady Madonnu se Stockhausenem a je jim to úplně jedno. Nejsou tak žánrově vyhranění a to je mi hodně blízké,“ vysvětluje Tarnovski hudební souznění s Japonskem. I zvukově ale Gurun Gurun jasně připomínají mnoho spřízněných elektronických projektů – zvlášť svou hravostí a všudypřítomným cvrkotem krabiček, připomínajícím cikády.
Exotický sound kapely podporují i hostující japonští hudebníci, mezi kterými je například Sawako nebo Moskitoo: „Šéf labelu nám říkal, že náš debut je jeho první japonská deska,“ vzpomíná Tarnovski na eponymní nahrávku, která vyšla na britsko-japonském labelu Home Normal hostícím etablované projekty, jako jsou Bvdub, Celer, Library Tapes nebo The Boats.
Nová deska Gurun Gurun by měla vyjít na jaře roku 2015 a opět se na ní podíleli i Japonci: „Zpívá nám tam Cokiyu nebo Cuushe, která je na místní alternativní popové scéně opravdu velká hvězda,“ chlubí se Tarnovski. Z Gurun Gurun se nejspíš hvězdy nestanou, ale příležitost ukázat se mít budou. V Japonsku chystají i tour.
Tarnovského kreativní energii ale Gurun Gurun nestačí. „Teprve to zkouším, ale mám pocit, že i věkově jsem dozrál někam, kde bych si mohl zkusit udělat něco jenom pod svým jménem,“ přiznává Tarnovski, „v tuhle chvíli se snažím dělat na desce, nikam nespěchám, a občas vystupuju sólově.“ Nedávno vydal Tarnovski desku field recordings pod názvem připomínajícím zaklínadlo z Dívky na koštěti – Prosoxi Skylos: „S nahrávadlem chodím každej den. Mám ho při sobě častěji než telefon.“
Někdy ale místo nahrávání jenom zaujatě poslouchá: „I místa, která člověk navštíví třeba tisíckrát, můžeš přes záznam objevovat jinak. Úplně jinak vnímáš pobyt na poště, když máš sluchátka na uších a posloucháš realitu zesíleně. Všímáš si detailů víc, než když jsi tam běžně, jako každý den.“ Kdybyste někdy potkali v Pardubicích na poště člověka s rekordérem a zasněným výrazem, dost možná je to Jára Tarnovski.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.