Párek není steak. Kvalitu potravin vnímáme subjektivně, skrze naše očekávání, říká odbornice

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Anna Grosmanová

Co znamená farmář a farmářský? Měl by se tento pojem nějak ukotvit v legislativě, nebo je to vcelku jedno? S Annou Grosmanovou, která se zemědělství věnuje jako agroreportérka i nadšená propagátorka hnutí Slow Food, jsme probrali, kdo prodává na trzích, kam zajet na pole i co to znamená malý zemědělec.

„Dost často se zapomíná, že subjektivně je kvalita definovaná očekáváním zákazníka. To znamená, že objektivní kvalita, tedy ta technologická, jde často stranou. Třeba párek – konzument očekává, že bude mít 100 % masa. To ovšem není párek, to je steak… Kvalita je tedy objektivně daná, subjektivně ale také – kritériem konzumenta,“ říká Grosmanová.

Právě kvalita ve smyslu technologickém, ale i třeba welfare nebo lokálnosti, je to, co jako spotřebitelé často v potravinách označovaných slovem farmářský hledáme. Ve skutečnosti však často narážíme na standardní potraviny. Samotné slovo standardní přitom nemusí být nekvalitní. Jen farmářské potraviny z řetězců nesplňují často různá, těžko specifikovatelná očekávání.

„Nedávno jsme se o tom bavili s lidmi z branže a padaly hlášky jako ‚to znamená bez pesticidů‘ nebo ‚malý farmář‘, ‚rodinný podnik‘. A mě hrozně zaskočilo, kolik lidí, kteří jsou v gastronomii, to tak vnímá a že to očekávání definují poměrně uškrceným způsobem.“

Termín farmář jednoduše označuje a označoval zejména podnikatele v zemědělství. Až přenosem a překladem do češtiny a následným posunem v jazyce nabylo významu jako něco mezi domácím, malým a bio zemědělcem či výrobkem od něj. Vůbec se tam nemluví o tom, jestli (farmář) má rodinu, jestli měl patnáct hektarů nebo padesát, jestli stříkal tím nebo oním.

Anna Grosmanová

V češtině je navíc slovo farmář stále trochu cizorodé, samotní prvoproducenti se spíš označují jako pěstitelé nebo chovatelé. Pokud spotřebitel hledá například vejce z volného chovu, je namístě hledat označení volný chov, popřípadě bio, která by měla splňovat určitá kritéria. A to samé platí i na farmářském trhu – je potřeba se konkrétně ptát, pokud chceme konkrétní způsob výroby.

Podle Anny ale ani nemá smysl slovo farmářské víc specifikovat. „Myslím, že když se ve vyhlášce specifikuje, co je farmářský, systém a trh, ve kterém žijeme, si najde jiné slovo.“

Je velký zemědělec nutně špatný? Může fungovat malá farma jen na systému bedýnek nebo KPZtek? A jak s tím souvisí hnutí Slow Food? Poslechněte si celou šťávu s Annou Grosmanovou.

Spustit audio