Patří do školních knihoven četba se sexistickým obsahem?
Několik barcelonských škol vyřadí ze svých knihoven díla, která obsahují stereotypy a sexismus. Rozhodly se tak na základě jedné ze škol, která z 600 děl odstranila třetinu knih. „Škodlivý obsah“ posuzovala tamní edukační agentura pro volný čas. Píše o tom Guardian. Nakolik je doporučená a povinná četba na školách problematická? O tom v magazínu Přes čáru diskutovali literární teoretik Petr A. Bílek, psycholožka Irena Smetáčková a učitelka z Gymnázia Sokolov Lenka Chvalová.
„Kdykoliv mi někdo říká, co je správně a co ne, tak jsem nastražená. Vyřazovat pohádky? V tom bych byla opatrná. To jsou díla, která jsou prověřená časem. Je důležité vědět, jestli opravdu tyto knihy poškozují vývoj dítěte,“ říká učitelka českého jazyka ze sokolovského gymnázia Lenka Chvalová.
Psycholožka Irena Smetáčková vidí v postupu španělských škol dva různé kroky. „To, že se škola rozhodla posoudit knihy, to vnímám jako dobrý postup. Je fajn, že se někdo zabývá tím, jaké typy představ nabízí dětská literatura.“
„Druhý krok, tedy zákaz knih, vnímám problematicky,“ doplňuje Smetáčková. „Na základě analýzy, o které se bavíme, došli v Barceloně k výsledku 30 % sexistických knih. Musím říct, že to je docela nízké číslo. V 70. letech byl podíl takto problematických knih podle studií zhruba 80 %. V průběhu posledních třiceti let tedy dochází k poklesu. To ale neznamená, že bychom se nadále neměli věnovat tomu, jaké představy rolí žen a mužů dětem literatura nabízí.“
Literární teoretik Petr A. Bílek tvrdí, že nejdůležitějším článkem je v celé problematice učitel, který by měl knihy zasazovat do kontextu a podněcovat ve třídě kritickou debatu. „Velmi záleží na tom, zda se rozhodneme vychovávat děti ke kritickému myšlení. Pak už si můžete vzít jakoukoliv knihu. Do tohoto spektra cenzurovaných knih spadá například i Mach a Šebestová, kde se zaměnilo původní soudružka učitelka za paní učitelka. To je velmi zajímavý příklad, protože je na hraně. V tomto konkrétním případě mi aktualizace spíše nevadí.“
Případů, u kterých se cenzurovaly skutečnosti vztahující se ke komunistickému režimu, známe více. Například v dětské knize Honzíkova cesta už se nemluví o zemědělských družstvech a pracovitých dělnících.
„Musíme to brát jako dobové dílo. Rozumím tomu, že dítě v tomto věku už hledá v knize nějakou vazbu k realitě. A v těchto případech ji tam prostě nebude nacházet, protože kolchoz neexistuje, státní statek neexistuje… Dobře, klidně to nahraďme. Ale budeme pak stát u problému, že budeme knihy čistit dál a dál. Dnešní děti například přece nevědí, že čmelák byl typ letadla. My bychom potřebovali ten svět updatovat neustále,“ říká ironicky Petr A. Bílek. „Přimlouvám se za to, abychom dělali minimální zásahy, a to jen v případě, kdy vidíme, že se ta kniha pro děti komunikačně bortí.“
Je podle školních osnov povinné podněcovat ve třídách kritické debaty ke kontextu literárních děl? Patří témata jako kouření, obezita, sociální nerovnosti nebo radikální náboženství do dětských knih? A reflektuje povinná a doporučená četba v českých základních a středních školách rovnoměrně témata napříč společenským spektrem? Poslechněte si celý magazín Přes čáru s literárním teoretikem Petrem A. Bílkem, psycholožkou Irenou Smetáčkovou a učitelkou češtiny ze sokolovského gymnázia Lenkou Chvalovou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
