Petr Horký o dokumentu Švéd v žigulíku: „Hlavní postavu nám vyhodili ve třech čtvrtinách natáčení“

Horký se poprvé vydal do legendární ruské automobilky coby novinář, jak sám říká, na klasický „press trip“. „Vedení nás tam pozvalo, protože chtělo ukázat změnu související s příchodem prvního zahraničního manažera v historii AvtoVAZu v listopadu 2013. Mně to ale i po návratu pořád vrtalo hlavou, a když jsem pak v Praze říkal mému kamarádovi, fotografovi Milanovi Burešovi, že by z toho byl skvělý film, napsali jsme nakonec vedení o povolení natáčet. A oni souhlasili.“

Andersson totiž podle Petra Horkého počítal s úspěchem, měl ale mimo jiné smůlu v tom, že přišel do Ruska v době ekonomické recese. „Sice postupoval podle klasických příruček krizového manažera – šetřil, zvyšoval kvalitu a propouštěl zbytečné zaměstnance, ale na rozdíl od soukromého GAZu, u kterého předtím uspěl, je AvtoVAZ polostátní moloch, kde člověk musí být i politik. A to on nebyl,“ vysvětluje Horký příčiny Švédova neúspěchu, kterému zlomilo vaz i odříznutí místních dodavatelů od zakázek a znepřátelení si zástupců ruských akcionářů.

„Najednou nám ho vyhodili, když jsme byli ve třech čtvrtinách natáčení,“ popisuje Horký neočekávaný vývoj celého příběhu. „I přesto nám byl dál k dispozici pro natáčení, a i když už byl logicky méně otevřený, oceňuju, že s námi dokument dotočil,“ dodává.