Pití kávy snižuje zdravotní rizika při sedavé práci. Ukazuje to nová studie

Než člověk vzlétne do oblak, obvykle si vytvoří slušnou zásobu audiovizuálního nebo jiného obsahu ve svých elektronických zařízeních. Připraví si podcasty, na streamovacích serverech si uloží filmy nebo klidně celou seriálovou sérii či si otevře knihu a začte se, co možná nejdéle to jde. Případně se může spolehnout na filmovou či seriálovou nabídku letecké společnosti. Pokud chce někdo během letu zkusit tzv. rawdogging, všechny tyto aktivity, kterými si lidé v dnešní době obvykle krátí let, si bude muset odepřít. Nejnovější cestovní trend TikToku, vyžaduje, aby cestující v letadle při dlouhých cestách v oblacích seděli tiše a bez obrazovky, vysvětluje server Independent.

V praxi to znamená žádné filmy, hudba, spánek, občerstvení ani rozptýlení po nástupu na palubu. Let by měli pasažéři opření o sedadlo nejlépe strávit pohledem z okýnka a pozorováním nejbližšího okolního světa.

Ti, co rawdogging zkusili, se následně na TikToku svěřili ostatním uživatelům se svými zkušenostmi. „Právě jsem absolvoval sedmihodinový let (nový osobní rekord). Žádná sluchátka, žádný film, žádná voda, nic. Neuvěřitelné. Síla mé mysli nezná hranic,“ cituje jednoho z experimentátorů server LADbible.

Jiní lidé jsou na sebe ještě přísnější tím, že si ani nenastaví sedadlo do sebou preferované polohy. „Právě jsem letěl z Orlanda do Los Angeles. Žádná voda, žádné občerstvení, žádná hudba ani zábava. Sedadlo zcela vzpřímené. Síla mysli nezná mezí,“ píše další.

Ačkoli může být nevyužívání elektroniky při dlouhé chvíli pro mnohé nemyslitelné, podle odbornice na meditaci Briony Gunson má rawdogging své výhody. „Tento způsob létání bez palubní zábavy se cestujícím jeví jako účinná cesta, jak získat zpět kontrolu nad svými duševními a emocionálními stavy,“ cituje LADbible Gunson. Odbornice dál vysvětluje, že při sledování pořadu nebo při pouhém scrollování na našem telefonu spotřebováváme velké množství energie, i když si myslíme, že jde o poněkud všední nebo pasivní činnost. „Přestávka od těchto doplňků může pomoci resetovat nervový systém a tělo si může odpočinout a mysl se může nakonec uklidnit,“ říká Gunson. Aby byl zážitek z rawdoggingu hodnotný a úspěšný, jeho cílem by podle odbornice nemělo být následné chlubení na sociálních sítích, ale právě samotná vnitřní motivace.

Hlavními zdroji téměř 7 milionů tun textilního odpadu ročně v EU jsou oděvy a předměty z domácnosti. Odhaduje se, že 4 až 9 procent výrobků uvedených na trh je rovněž zničeno dříve, než jsou vůbec použity –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ročně se jedná o 264 000 až 594 000 tun textilu, píše server Euronews.

Hory starého oblečení pak většinou končí na obrovských skládkách v zemích s nízkými příjmy. Česká republika se spíše snaží tento celoevropský problém řešit, než aby k němu více přispívala. V zemi se ročně vyhodí přibližně 180 000 tun textilu, přičemž jen 3 až 4 procenta se dostanou do kontejnerů na směsný odpad. K recyklaci se vytřídí 39 000 tun, zatímco nerecyklovatelného znečištění v popelnicích na směsný odpad je 75 000 tun. Česko má však v plánu změnit současnou praxi nakládání s odpady.

„Aby se snížilo množství odložených textilií, budou od začátku roku 2025 obce povinně zřizovat místo, na kterých mohou občané nepotřebný textil a obuv odložit. V budoucnu na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat samotní výrobci,“ píše se na webových stránkách Ministerstva životního prostředí.

„Doposud jsou kontejnery na textil umístěny zhruba na 10 000 místech po celé České republice. Zákon o odpadech, který byl schválen v roce 2020, udává povinnost obcím zřídit sběrné místo. Co ovšem nebylo minulou vládou vyřešeno, je financování sběrné sítě, separace a následná recyklace,“ stojí v tiskové zprávě z prosince minulého roku. Ministr Petr Hladík zdůraznil, že cílem je zajistit, aby se recyklovalo více textilu, a zvýšit efektivitu recyklačního úsilí.

V Česku je přibližně 10 000 sběrných míst pro textil, ale stávající zákon o odpadech vyžaduje pouze sběr, nikoli recyklaci. Nový systém počítá se zřízením více sběrných míst na dostupných místech, jako jsou radnice nebo obchody, podobně jako je tomu v případě baterií a elektroodpadu.

Pokračování Gladiátora a muzikál Wicked k tomu evidentně vybízí. Může se ale vůbec taková kulturní událost opakovat? Co totiž v minulém roce nečekanou souhrou okolností fungovalo, by letos mohlo být vnímáno spíše jako kalkul, který už ztrácí onu pomyslnou jiskru.

Oba filmy byly zástupci žánrů v podstatě na opačných stranách spektra. Prvek něčeho, čemu se říká kontraprogramování, oslovil širší publikum tím, že dvojice filmů nabízela přímý kontrast, píše web LADbible.

Díky takové odlišnosti se Barbenheimer stal kulturní událostí loňského léta. Na sociálních sítích lidé komentovali, který z filmů v rámci filmového maratonu vidět dřív, a ne to, který je „lepší“. Ač se to tak na začátku nemuselo zdát, mezi Barbie a Oppenheimerem chyběla přímá rivalita. Christopher Nolan přešel od svého dlouholetého studia Warner Bros ke společnosti Universal Pictures. „Nové“ studio naplánovalo Oppenheimera na typický Nolanův týden v polovině července a Warner nakonec ve stejný den vypustil Barbie Grety Gerwig. Barbenheimer tak nakonec byl výsledkem drobných hollywoodských bojů, a právě toto kouzlo nechtěného zřejmě dělá z loňského fenoménu neopakovatelnou událost.

Už jen v tomto ohledu se letošní sjednocené premiéry Gladiátora II a Wicked zásadně liší. Filmy přijdou do kin 22. listopadu. Původní datum uvedení Wicked přitom bylo stanoveno na 27. listopadu, premiéra muzikálu se ale ve finále sladí se Scottovým pokračováním historického velkofilmu. Primárně změna nastala proto, aby se předešlo konkurenci s Moanou 2. Zároveň Universal a Paramount Pictures doufají, že se využije osvědčeného úspěchu Barbenheimera.

Podle serveru Rolling Stone ale tato ambice už nyní v lecčem skřípe. Vezměme v potaz samotné propojení názvů Gladiator a Wicked. Společně totiž tvoří krkolomné složeniny, které nepůsobí tak uhlazeně a spontánně jako Barbenheimer.

„V nouzi to jistě zvládnou oba, ale jejich souzvuky jsou tvrdé a ostré, postrádají měkký, potrhlý elán Barbenheimera. Dalšími možnostmi jsou Gladiated (což je prostě hloupé a účinně to nenaznačuje účast Wicked) a Wadiator (což zní, jako když batole řekne „radiátor“),“ píše Jon Blistein z amerického Rolling Stone. Barbenheimer navíc naplnil očekávání i co do kritických a diváckých hodnocení. Muzikál Wicked se zpěvačkou Arianou Grande v hlavní roli ale nezdvihá lidi s různým vkusem ze židle tolik jako Barbie s Margot Robbie a Ryanem Goslingem. Někteří fanoušci prvního Gladiátora s Russellem Crowem a Joaquinem Phoenixem se zase shodují, že pokračování tohoto historického megahitu nebylo třeba a stane se tak trochu koulí na noze svého předchůdce.

Instituce oznámila, že studentky musí být vysoké alespoň 1,58 metru a studenti alespoň 1,65 metru, aby mohli být letos přijati, napsal indický server The Economic Times.

Cílem školy je vychovávat budoucí vedoucí pracovníky a vynikající manažery pro veřejný i soukromý sektor. Nejde proto jen o technickou vhodnost, ale i o tu fyzickou, uvedla škola a dodala, že výška je rozhodujícím faktorem, zejména pokud jde o vůdčí schopnosti a sebevědomí.

Údaje poskytnuté vietnamským Národním ústavem pro výživu pro roky 2019-20 ale ukazují, že průměrná výška ve Vietnamu je 1,56 metru u žen a 1,68 metru u mužů. Každý, kdo je o několik centimetrů nad nebo pod průměrem, se odchyluje v rámci normy a podle statistického pravidla známého jako „směrodatná odchylka“ má „normální“ výšku.

Německý server Deutsche Welle (DW) použil údaje z východní Asie ke stanovení směrodatné odchylky, která u žen činí 5,74 cm a u mužů 6,73 cm. To znamená, že každá žena, která je 5,74 centimetru nad nebo pod průměrem, a každý muž, který je 6,73 centimetru nad nebo pod průměrem, jsou považování za průměrně vysoké. Tím pádem ale požadavek HSB na výšku diskriminuje značnou část vietnamské populace s průměrnou výškou.

Extrémní odchylky od průměrné výšky, tedy extrémně nízká nebo vysoká postava, mohou mít podle studií vliv na sebevědomí. Andrea Abele-Brehm, sociální psycholožka z University Erlangen-Norimberk v Německu, řekla DW, že existuje souvislost mezi výškou a sebevědomím, ale je poměrně malá a nejednoznačná. „Pokud HSB takové omezení zavádí, jedná se zjevně o diskriminaci, a proto by mělo být podle mého názoru zamítnuto,“ myslí si Abele-Brehm.

Nové výškové kritérium pro přijímací řízení vyvolalo bouřlivou debatu na sociálních sítích poté, co vietnamské internetové noviny Tuổi Trẻ poprvé informovaly o této změně. Ministerstvo školství 6. června nařídilo univerzitě, aby požadavky ke studiu přezkoumala, načež HSB svá kritéria pro přijetí upravila. Odstranila požadavek na výšku u tří ze čtyř bakalářských programů, které nabízí. Pravidlo se tak vztahuje pouze na jeden obor – Management a bezpečnost.

Na skládkách dochází k vnitřnímu rozkladu odpadků, stoupající letní vedra tento proces urychlují a zintenzivňují. Zvyšují se tak emise plynů, jako je metan a oxid uhličitý, které jsou nebezpečné pro dýchání. Odborníci tvrdí, že téměř všechny požáry na skládkách vznikají v létě a mohou hořet několik dní, uvádí server Euronews.

Podle údajů federální vlády Indie ročně vyprodukuje nejméně 62 miliard kilogramů odpadu a některé její skládky - jako například ta v Ghaziabádu u Dillí - jsou doslova horami odpadků. Kvůli dlouhodobému vystavení horku a zápachu jsou nejohroženější ti lidé, kteří musí pracovat přímo u zdroje.

Prohledáváním odpadu se v Indii živí 1,5 až 4 miliony lidí. Kvůli klimatickým změnám je tato práce nebezpečnější než kdykoli předtím. V Džammú, severoindickém městě na úpatí Himálaje, totiž teploty letos v létě pravidelně překračují 43 stupňů Celsia.

„Když to nebudeme dělat, nedostaneme žádné jídlo," řekl pro agenturu AP 65letý Usmaan Shekh. „Snažíme se udělat si na pár minut přestávku, když je příliš horko, ale většinou pokračujeme, dokud nemůžeme,“ dodal.

Abhiyant Tiwari, vedoucí týmu pro odolnost vůči změně klimatu v indickém programu Rada pro ochranu přírodních zdroj, tak apeluje na zlepšení pracovních podmínek sběračů odpadků. Podle nich je nezbytné umožnit jim přístup k pravidelnému přívodu vody, stínu nebo chladné budově v blízkosti skládky. Mělo by jim podle něj být také umožněno nepracovat ve vysokých teplotách a měla by jim být poskytnuta rychlá lékařská péče, když ji potřebují.

Řeka Seina protékající Paříží je jednou z hlavních překážek letošní letní olympiády, píše server Euronews. V dubnu nemohl proběhnout kvůli silným dešťům, po nichž hladina řeky prudce stoupla.

Nepříznivému počasí organizátoři čelili i koncem května, a byli proto nuceni zkoušku opět posunout. „Uskuteční se, až to dovolí povětrnostní podmínky,“ řekli tehdy agentuře AFP úředníci z olympijského týmu a představitelé místního organizačního výboru. Řeka ovšem problémy způsobila i v červnu, tekla totiž až příliš rychle, a tak se přípravy opět neuskutečnily. 

Ani v měsíci konání her nemají pořadatelé štěstí. Na zahajovacím ceremoniálu se mají po Seině plavit mezinárodní olympijské delegace na lodích, zkouška naplánovaná na 1. července ale byla zrušena kvůli nebezpečné koncentraci fekálních bakterií ve vodě. Vyplývá to z nových analýz vody, které zveřejnila pařížská radnice. Vzorky odebrané ze Seiny mezi 18. a 20. červnem odhalily znepokojivou koncentraci bakterií E. coli a enterokoků na úrovních, které daleko překračují limity stanovené sportovními funkcionáři.

Člověku po požití vody obsahující bakterii Escherichia coli hrozí mimo jiné zažívací potíže, zvracení nebo dehydratace. V testované vodě ze Seiny bylo přitom 10krát více E. coli, než je maximální práh stanovený Světovou triatlonovou federací, a během testovacího období hladiny vůbec neklesly pod stanovený práh. Hladina bakterií enterokoků způsobujících například infekci močových cest byla rovněž nebezpečná. Odstranění bakterií je klíčové pro tyto i budoucí hry.

Mezi příčiny kritického znečištění někteří řadí i kampaň z 23. června, které se lidé plánovali zúčastnit za účelem znečištění vody výkaly. V ten samý den se totiž v Seině chtěli vykoupat francouzský prezident Emmanuel Macron a starostka Paříže Anne Hidalgo, aby dokázali, že Seina je pro koupání bezpečná. Protestující chtěli tímto gestem upozornit na zátěž dopravy a bezpečnost během olympijských her a vyjádřit nesouhlas s předčasnými volbami, které Macron vyhlásil. Jenomže oficiální vzorky vody z řeky však byly odebrány ještě před 23. červnem - výsledky tedy nelze svádět na nadměrné množství odpadních vod po protestech.

Za špinavou vodou tak stojí něco jiného. „Kvalita vody se stále zhoršuje v důsledku nepříznivých hydrologických podmínek,“ uvádí se ve zprávě vydané pařížskými úřady, odkazující na srážky, vysoký průtok, málo slunečního svitu, teploty pod sezónními normami a znečištění z horního toku. Organizátoři doufají, že následující tři týdny přinesou dostatečně suché počasí a sluneční svit, aby se množství bakterií snížilo na přijatelnou úroveň. Pařížské hry budou zahájeny 26. července plánovanou přehlídkou lodí na Seině – poprvé tak letní olympijské hry začnou mimo atletický stadion. Na řece se pak mají konat závody, včetně závodu na 10 km volným stylem a triatlonu. Po skončení her je v plánu, že Seina zůstane přístupná široké veřejnosti, čímž se zruší 100 let platný zákaz.

Ruiny labyrintovité budovy o rozloze 1 800 metrů čtverečních, připomínající obrovské kolo od auta, byly objeveny při nedávných vykopávkách. Stavba spadá pod minojskou civilizaci a byla využívána především mezi lety 2000 až 1700 př. n. l., říká řecké ministerstvo kultury. Ačkoli není zatím jasné, k čemu sloužila, odborníci se zatím domnívají, že lidé budovu navštěvovali pro rituální a náboženské účely. „Mohla být pravidelně využívaná pro případné rituální obřady zahrnující konzumaci jídla, vína a možná i obětiny,“ uvádí se v prohlášení řeckého ministerstva kultury, které poskytla agentura AP.

Archeologové pokračují ve vykopávkách a studování budovy, přestože místo bylo určeno pro radarovou stanici, která má sloužit novému letišti budovanému poblíž města Kastelli. Letiště by mělo v roce 2027 nahradit druhé největší řecké letiště v Heraklionu. Ministryně kultury Lina Mendoni, která je archeoložkou, přislíbila, že nález bude zachován a pro radarovou stanici se bude hledat jiné místo. „Všichni chápeme hodnotu a význam kulturního dědictví, stejně jako růstový potenciál projektu nového letiště,“ řekla Mendoni. Nalezení rovnováhy mezi inovacemi a zachováním kulturního dědictví je pro řecké úřady vzhledem k bohaté historii věčným tématem. Podle ministerstva bylo při pracích na novém letišti u Kastelli a jeho silničních spojích dosud objeveno nejméně 35 dalších archeologických nalezišť. Kompromis je ale podle ministryně v tomto případě stále možný.

Žraloci jsou po narození obzvláště zranitelní. Mořská voda je totiž na jejich malá těla příliš slaná. Problém je to zejména u tzv. živorodých žraloků, kteří rodí živá mláďata, na rozdíl od těch, kteří kladou vejce. Vědci proto v akváriu Okinawa Churaumi navrhli systém, který dokáže inkubovat embrya žraloka druhu světlouna Mollarova téměř rok (355 dní), což překonává dosavadní rekord 160 dní inkubace. K překonání komplikace s mořskou vodou výzkumníci vyvinuli umělou děložní tekutinu, která se podobá žraločí krevní plazmě. Tato úžasná technologie pomáhá předčasně narozeným žralokům a poskytuje jim ochranu, dokud nebudou připraveni na život ve slané vodě.

Ne vše ale dopadlo podle plánu. Pouze tři embrya z 33 totiž dosáhla přijatelné velikosti. Na druhou stranu na vědce zapůsobila skutečnost, že se tito vyvinutí žraloci začali chovat jako každé „normální“ mládě žraloka. Taketeru Tomita, hlavní autor studie a výzkumník z Okinawa Churashima Foundation, řekl serveru Hakai, že by s týmem vědců rád vyvinul systém tak, aby pokryl více druhů. Magazín dále uvedl, že inkubovaní žraloci se podle všeho nijak neliší od svých „přirozeně narozených“ kolegů v akváriu Okinawa Churaumi, kde v současné době žijí.

Žaloba otevírá doposud nediskutované otázky z oblasti autorského práva a může nastavit nové standardy pro další užití licencované hudby v trénování AI modelů. Tomu, že tréninková data společností Suno a Udio zřejmě nebyla úplně v pořádku, nasvědčuje i fakt, že se jejich vedení nařčením zatím nijak nebrání. Informuje o tom MIT Technology Review.

Firma Udio i CEO firmy Suno v reakcích na obžalobu uvedli, že „k tréninku umělé inteligence používají standardní a legální data“, neuvádí ale, zda obsahují hudbu chráněnou autorskými právy, či nikoli.

Právní spory už za sebou mají nejrůznější společnosti, které využívají umělou inteligenci. Licenční dohody s majiteli textových dat už uzavřela třeba společnost Open AI, která provozuje ChatGPT. Standardem v této oblasti se stalo trénovat data na dílech, které jsou publikovány pod volnými licencemi. V hudbě je ale takových děl dost málo. Autorské právo tu funguje o něco přísněji a licence drží malá skupina velkých hudebních vydavatelství.

Podle MIT Technology review může případ skončit jedním ze tří scénářů: soud žalující straně nevyhoví a může rozhodnout, že postup startupů je fér. Druhá možnost je, že nařídí větší průběžnou kontrolu AI modelů. V případě nejpřísnějšího rozsudku by společnostem mohl soud nařídit, že by Suno nebo Udio mohly trénovat umělou inteligenci jen na datech, která si za přesně stanovených podmínek a za licenční poplatek od držitelů autorských práv koupí.