Z přátelství jde vyrobit lásku snadno. Naopak to jde ztěžka

Markéta: Hodně se mluví o seznamování a randění přes Tinder a různé další seznamky, až někdy zapomeneme, že celá řada vztahů vzniká skrz přátelství. Nejdříve se tedy staneme přáteli a pak až partnery. Jak si to vysvětluješ?

Adam: Přijde mi to jako klasický, oldschool způsob. Prostě s někým se znám, přicházíme si na chuť a vzniká z toho něco víc. Pamatuji si, že v původních psychologických knihách se psalo, že láska souvisí s blízkostí a obeznámeností. To znamená, že se s někým setkávám, vídám se s ním často, třeba pracovně, proběhne nějaký vtípek, a najednou máme dojem, že se více známe a že si více rozumíme. Všechna ta znamení, která ukazují, že k sobě skutečně sedíme. Přijde mi to jako nejbezpečnější způsob, protože mám dojem, že toho člověka znám a že dokážu vyhodnotit, jestli si sedíme nebo ne.

Petr: Myslíš, že náš partner nebo partnerka může být naším nejlepším kamarádem nebo kamarádkou? A je to žádoucí nebo dokonce nezbytné? Měli bychom k tomu směřovat?

Čtěte také

V pasti pohlaví jsme uvízli všichni. Proč už nefungují tradiční role muže a ženy?

Adam: Opravdu si myslím, že to není stejné a přijde mi zdravější, aby náš nejlepší kamarád byl někdo jiný než náš partner. Je velmi žádoucí mít v partnerství důvěrný a blízký vztah, rozumět si a riskovat společný růst. Ale kvalita kamarádství, které není zatížené některými věcmi, je prostě odlišná.

Markéta: Četla jsem, že partnerství je vlastně přátelství, do kterého přidáte nahotu. Co si o tom myslíš? A jakou roli ve vztahu podle tebe hraje přátelství mezi partnery?

Adam: Ta definice se mi líbí, ale myslím si, že přátelství s nahotou stále není vztah. Nahota je právě to, co to proměňuje. Přátelství vnímám jako jednu z ingrediencí, ale určitě se to proměňuje v čase. Jsem přesvědčen, že vztah není jen kamarádství, že ten člověk by neměl být jen kámoš. Zvlášť na začátku do toho ještě vstupují touha a vášeň, což mění dynamiku vztahu. Jak jsem někde hezky četl, pohled do očí se proměňuje v pohled stejným směrem. S postupujícím časem vášeň ustupuje a vstupují do toho další faktory. Stejně jako to platí pro rodiče a děti – máma není kámoš nebo dcera není kámoš – myslím, že to platí i pro partnerství. Je to úplně jiný recept a jiná kvalita vztahu než jen přátelství, ale nějakou součást toho receptu určitě hraje.

Petr: Pojďme se podívat na jeden starý genderový stereotyp. Lidé často opakují, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje. Co si o tom myslíš, Adame?

Adam: Myslím, že jsi správně řekl, že to je stereotyp. Vždycky mě zbystří, když někdo tvrdí, že něco zásadně neexistuje, ať už je to nikdy nebo vždycky. Taková vyrytá pravidla ve skále mi přijdou nesmyslná. Ale myslím si, že to záleží na věku, okolnostech a vývojových fázích. Na začátku, v nějaké mladické nevyváženosti, bych neriskoval situace typu: „Přespím u tebe, jsme kámoši, dáme si víno a koukneme na film.“ Některé impulzy v lidské biologii mohou být silnější než socializace.

Moderní láska je speciální sérií pořadu Balanc, který se věnuje sebepoznání a duševnímu zdraví. Přináší sedm témat o současných podobách lásky: o vztahové rozmanitosti, seznamování, randění, sexualitě, manželství, genderu a životě singles. S nápadem natočit tuto sérii oslovila Radio Wave psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová. V pořadu využíváme nová data o intimitě a vztazích od výzkumné agentury Behavio a společně s experty napříč obory přemýšlíme o tom, jaké změny se týkají seznamování a partnerství v současném Česku.

Jak jde čas, začínáme si vztahů více vážit a hledáme v nich hloubku. Myslím si, že přátelské vztahy mezi muži a ženami existují. Záleží také na dalších fázích. Například pokud jsou ve hře děti, jak vztah vypadal předtím, jestli jsme byli přátelé předtím, jestli to byl vztah, rozchod a pak zůstáváme přáteli. Přátelství mezi mužem a ženou může mít různé podoby a je mnohem složitější, než aby se dalo vytesat do skály jako jednoznačné pravidlo.

Markéta: Další věc, na kterou se lidé často ptají nebo kterou se s ohledem na přátelství a lásku zabývají, je, jestli dává smysl být po rozchodu přáteli. Co si o tom myslíš? A pokud ano, jak toho můžeme dosáhnout?

Adam: Myslím, že se to nedá zobecnit a zkusím vysvětlit proč. Když se mě na to zeptáš, vybaví se mi věta trenéra z psychoterapeutického výcviku, který říkával, že z přátelství vyrobit lásku je celkem snadné, ale naopak to jde velmi ztěžka. Jsou chvíle, kdy to stojí za to a hodně záleží na motivaci. Někdy zjistíme, že jsme byli spíše přátelé než partneři. Pokud nám to spolu neklape, ale přátelská linka byla silná, můžeme se vrátit k přátelství a přiznat, že na vztah to není, ale můžeme zůstat přátelé. Jindy vztah fungoval, a i když skončil v partnerském smyslu, lidé pro sebe byli natolik důležití, že chtějí zůstat v kontaktu. To mi také dává smysl.

Na druhou stranu jsou vztahy, které by měly skončit úplně a definitivně. Pokud se lidé zraňovali ve vztahu a budou se dál zraňovat i v přátelském vztahu, nemá smysl to pokoušet. A pak je tu jedna věc, která mi dává velký smysl. Pokud jsou ve hře děti, měli bychom se vždy snažit, když ne o přátelství, tak aspoň o rozumný kamarádský vztah kvůli dětem, když už ne kvůli nám samým.

Poslechněte si celý rozhovor o přátelství a partnerství.