Rodiče cinkali v sametové revoluci za svobodu a zboží ze Západu. Mladí chtějí zdraví pro planetu i pro sebe

Markéta: Jaké generační rozdíly vnímáš v přístupu ke vztahům?

Nejsilnější generační rozdíly asi vnímám v tom, že rychle zapomínáme. Vždy si starší generace o té mladší myslí, že je nevzdělaná, nemoudrá, nedisciplinovaná a já nevím jaká. To si myslíme zhruba tak od Platóna. V tom vidím vzpomínkový optimismus u starších generací, že za nás to přece bylo takhle, u nás to všechno fungovalo a nikdo se nerozváděl. Ale už nevidíme, že tam figurovalo domácí násilí nebo silný tlak společnosti.

Pro mladé vzniká nová příležitost, nové životní období. Dřív to opravdu bylo tak, že člověk dostudoval a pak zakládal rodinu. Dneska hodně lidí chodí na vysokou školu a období studia vysoké školy je pro část z nich takové zamlžené. Ne že chodím každý den do školy, ale jedu támhle na Erasmus, pak si protáhnu vzdělání, pak začnu postupně pracovat. Vysoká škola netrvá 5 let, ale třeba 7. Vzniklo velké období, které člověk může vyplnit různým způsobem, může to propít, může to prosouložit, může to odpracovat, může si založit vlastní startup. I proto je mladá generace strašně různorodá.

Čtěte také

Češi jsou na sebe navzájem mimořádně přísní, říká sociolog Martin Buchtík

Fun fact – špatně se na ni politicky cílí, protože mají spoustu různých zájmů a jsou ve spoustě různých životních situacích. To často naráží na nepochopení ze strany starší generace, která toto na plný pecky neprožila a teď má pocit, že mladí se v tom jako plácají. Nechtějí moc pracovat a tak podobně. Taky u mladé generace je fenomén toho, že můžeme nepracovat pět dní v týdnu. Není to nepřekročitelná zeď z hlediska právních regulí, z hlediska zaměstnavatelů. Pro spoustu lidí stačí pracovat čtyři dny v týdnu, a přesto se uživí relativně solidně. To je docela nový fenomén.

Petr: Jaké další rozdíly jste ve výzkumech našli?

Třeba v tom, jak vnímáme šance žen ve společnosti. Muži říkají, že ženy mají úplně stejné šance jako muži. Ženy říkají, že tak to rozhodně není a že mají menší šance. Pak jsou důležité věci. Třeba uklízení nebo kdo se má starat o domácnost. Nikdo si nemyslí, že by se o domácnost měl víc starat muž. Lidé si buďto myslí, že víc žena, anebo že by to mělo být vyrovnané. Stejně tak vnímáme názory na manželství nebo mateřství, na ochotu mít děti. To jsou typicky genderové věci.

Čtěte také

Co byste udělali, kdybyste se nebáli? O psychologii strachu a odvaze v životě

Když se podíváme z širší perspektivy, tak ženy méně často mají radikální názor nebo ho deklarují jako radikální. Teď nemluvím jenom o mladých ženách, ale napříč věkem. Pořád v průměru platí, že ženy se více zaobírají péčí o okolí, ať už je to domácnost, širší rodina, kamarádi, nebo nějaká aktivita v sousedství. Muži více komentují třeba politické dění. Je to dané i tím, že v některých skupinách patří k bontonu o tom něco vědět a mít názor. Čím silnější názor, tím ho můžete mít hlasitější, tím víc ho můžete vydávat za výrazný a jste zajímavější nebo se cítíte zajímavější pro kamarády.

Markéta: O mladších se často mluví jako o generaci sněhových vloček. Vidíme nárůst duševních problémů. Skutečně se liší odolnost mladých lidí oproti odolnosti starších generací?

Nějakým způsobem se liší. Ale my sociologové nedokážeme příliš zodpovědně říct, jak moc a jakým způsobem, protože třeba ze šedesátých let nemáme ucelená data, jenom anekdoty. Nejenom my, bavím se například i s lidmi z Národního ústavu duševního zdraví. Jenom pro představu v šedesátých letech neexistoval počítač a nebyl internet, takže ani Google.

Markéta: Možná je to celková změna přístupu k životu, ke vztahům, která se přenáší skrze výchovu a prostředí, ve kterém vyrůstáme?

Určitě je to dané společenským kontextem. Když se podíváme do historie, tak před 100 lety nebo před 150 lety bylo důležité, jestli dítě vůbec přežije. Kolem války, jestli dostane najíst, jestli bude dost jídla. To vidíme dodneška, řekněme u generace babiček, ke kterým přijdete, řeknete, že chcete jeden knedlík, a dostanete jich šest. Vnímají to jako hojnost, kterou vám chtějí dopřát. Potom byla generace dostatku, materiálního. Obecně to znamená mít dost hraček, mít dost věcí. Dneska rodiče řeší z pohledu lidí před sto lety velmi subtilní problémy, jako duševní pohoda, rozvoj dětí, schopnosti otevřeně komunikovat a tak podobně.

Poslechněte si celý rozhovor o generačních rozdílech v randění, vztazích a hodnotách.