Co byste udělali, kdybyste se nebáli? O psychologii strachu a odvaze v životě

K čemu slouží strach?

Strach máme všichni a týká se nás všech. Potřebujeme ho k tomu, abychom se dokázali dobře chránit. Pomáhá nám podívat se na rizika a zvážit, jestli máme dostatek kompetencí, když jdeme do nějaké nové situace. Vede nás k vnitřnímu dialogu, jestli situace není příliš riziková a jestli dobře dopadne. Přibližuje nás k sobě. Když máme ale strachu moc, do našeho života vstupuje veliké napětí, intenzita strachu stoupá a může to vést až třeba k tomu, že nás nepustí ani ven z domu, nebo do dopravního prostředku. Chrání nás tak moc, že nemusíme být schopní žít každodenní život a paralyzuje nás. Je důležité, aby toho strachu nebylo příliš mnoho, protože pak jedině nám pomáhá.

Jak byste poradila někomu, aby poznal, jaká míra strachu je adekvátní a vyhovuje mu?

Myslím, že to základní kritérium pro každého je, jestli můžeme žít i se svým strachem. Když cítíme, že nám strach ukrajuje z našeho života to, co máme rádi a bere nám to, na co jsme byli dosud zvyklí a omezuje nás, tak tam už je hranice. Já vždycky klientům obrazně říkám, aby svůj strach, pokud není příliš intenzivní, zkusili vzít do kapsy a šli s ním. Opravdový problém nastává, když začínáme být paralyzovaní a stahujeme se z reality. Potom se přizpůsobujeme diktátu strachu a ztrácíme vlastní svobodu.

Jako protipól strachu máme odvahu. Čím pro vás je a k čemu slouží?

Odvaha slouží k tomu, abychom uměli překonat strach. Odvážný člověk není ten, který se nebojí. Ale ten, který se bojí, ale je nakonec natolik statečný, že si svůj strach připustí a je schopen s ním nakládat. Odvážní lidé jsou schopni se opřít o něco, co patří k nim samotným a pak mluvíme o sebedůvěře. Ale odvážní lidé jsou schopni důvěry i v druhé a v život samotný, že to s ním vlastně myslí dobře. K odvaze také patří naše vlastní vitálnost, tedy nějaká schopnost unést nepohodu a nepřízeň – spolehnutí se, že to vydržím.

Jak podle vás člověk pozná, kdy má být odvážný a jaké bitvy si vybírat?

My velmi potřebujeme odvahu k tomu, abychom žili svůj vlastní život, abychom žili sami sebe, protože odvaha nám v konečném důsledku slouží k tomu skutečně naplnit svůj potenciál a své vidění světa. Když se bavíme o tom, jaké bitvy zvolit, tak to v prvé řadě musí být naše bitvy za naše hodnoty. Každý z nás je jiný a my velmi potřebujeme odvahu k tomu, abychom byli jiní než druzí.

Odvaha nás může dostat i do nepříjemných situací. Může nás to i něco stát?

Když jsme odvážní a jde nám o něco, tak skutečně něco jiného jde stranou. Může to být naše pohodlí, klid, nebo třeba naše potřeby. Nebo je to i riziko, že dočasně ztratíme něčí přízeň a budeme s tím člověkem v nepohodě. Tou odvahou však posilujeme svojí sebeúctu a na oplátku si můžeme sami sebe vážit. A když jsme k sobě hodně vnímaví, cítíme i vnitřní pocit, který nás ujišťuje, že jsme teď udělali něco dobře a smysluplného. Je to takové stvrzení našeho svědomí.

Jako příklad mě napadá odvaha jít do terapie. Často se nám pak začnou měnit vztahy s lidmi a naše nová autenticita přitahuje další autenticitu. A do vašeho života začnou vstupovat lidé, se kterými je vám výrazně lépe. Souhlasíte?

Já bych řekla, že zaujetí pro život se řetězí a násobí se vášeň pro něco dobrého, smysluplného. Vlastně i odvaha se řetězí. Druzí lidé, kteří jdou do neznámých situací a zvládnou je, nás samotné povzbuzují svým jednáním.

Poslechněte si celý rozhovor o strachu a odvaze.