Češi zvládají akutní fáze katastrof dobře. Vázne ale dlouhodobá pomoc, myslí si psycholog

Jak jsme na tom v Česku se zvládáním mimořádných událostí?

Štěpán Vymětal|foto:Adéla Paulík Lichková, Český rozhlas

Jsme na tom dobře. Když to porovnávám s jinými kulturami, kde jsem měl tu příležitost být. Zejména v akutní fázi jsme na tom dobře. Jsme velmi tvořiví, flexibilní, dovedeme změnit postupy a jsme soudržní v době, kdy krize probíhá. Po odeznění začne vzájemná kritika, hledání viníka nebo viníků a další nesváry. Obvykle je po bitvě každý generálem. Ale v době krize pozoruji, že Češi v tomhle bodovali. Ať to byl covid, povodně, válka na Ukrajině. Když se vrátím k povodním v roce 2002, země byla velmi zasažena. Ale vybralo se velké množství pomoci i ekonomické podpory. Je zajímavé, že pak přišlo tsunami v roce 2004 v jihovýchodní Asii. Velké neštěstí způsobené zemětřesením a vlnami. Česko bylo mezi zeměmi, které v přepočtu na obyvatele přispěli nejvíce. To bylo zajímavé zjištění, že jsme solidární nejenom ke svým blízkým, kteří mluví stejným jazykem, ale možná i k lidem, kteří se dostali do analogické situace. V tom vidím dost optimismu.

Jak psychologie pojímá odolnost?

Máme k tomu celou řadu konceptů, ale já to zjednoduším. Podle mě jde o schopnost čelit zátěži, odrazit se od nepříznivé situace a vrátit se do relativní pohody. Jinými slovy, odolnost je o našich adaptačních schopnostech. O tom, jak se vyrovnáváme s neštěstím a nepřízní osudu. Můžeme mluvit o odolnosti jednotlivce, ale i o odolnosti rodin, skupin, komunit a dokonce celé společnosti. Odolnost má jak vrozenou stránku, tedy část našich vrozených schopností, tak i stránku naučenou. To znamená, že odolnost můžeme rozvíjet.

Lze se na mimořádnou událost typu povodně připravit? A má to smysl?

Určitě. Odolnost má i stránku technickou a vědomostní. Povodně, které nejsou bleskové, ale postupné, umožňují přípravu. Když jsme schopni situaci zvládat v době krize, je to výrazný faktor, který předpovídá naše pozdější zvládání. Když jsme aktivní, dovedeme se vhodně zachovat, spolupracovat, tak pravděpodobně tím neštěstím projdeme a možná nás i posílí do budoucna.

Odolnost můžeme rozlišit na tělesnou, duševní a na sociální, tedy na dobré vztahy?

Určitě ano. Máme zdravotní odolnost, tělesnou nebo fyzickou a psychickou. I sociální odolnost čili mezilidské vztahy, Jsme bytosti složené z těchto částí. Pak může být i oblast spirituální, třeba používání rituálů. Pro mnohé lidi to je důležité. Vidíme, že se odolnost skládá z různých věcí. Ale vztahy jsou, řekl bych, na prvním místě. Zjišťujeme, že sociální opora je jeden z hlavních faktorů zvládání krizí.

Slovo trauma je zejména v mediálním kontextu v posledních letech dost snad užívané. Mohl byste nám říct, co je traumatická reakce? U ní je překvapivé, že se může rozvinout i později.

Dříve v Mezinárodní klasifikaci nemocí byla kategorie akutní stresová reakce. Ta vymizela. I u nás se mění standardy. V mnoha zemích už uvedená není, protože ji považujeme za normální reakci na extrémní zátěž. Akutní stresová reakce je normální projev. Nehledal bych zde klinický problém, protože je to prostě přirozené.

Někdy neodezní některé potíže, které mohou být součástí akutního stresového reagování, anebo se vyskytnou v čase. Pak nám komplikují běžné fungování v práci, soustředění se ve škole nebo naruší mezilidské vztahy. Dobré je obrátit se na odborníka. Ale na takového, který se zaměřuje na tuto oblast a ví, jak s tím pracovat. Máme různé metody pro práci s traumatem a máme určité metody pro akutní ošetření v zátěžové situaci. Je to z toho důvodu, aby právě nedošlo k rozvoji pozdějších posttraumatických potíží spojených se stresem.

Tyto metody se používají v současnosti v rámci konfliktu na Ukrajině. Používají se u hromadných neštěstí, lze je použít skupinově. Můžeme v uvozovkách ošetřit velké množství lidí poměrně rychle, aby se snížil jejich stres v akutní fázi. To je poté posiluje nebo zlepšuje prognózu normálního fungování do budoucna.

Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak zvládáme povodně a jak posilovat svou odolnost.