Pečujete sportem o své tělo, nebo z něj děláte továrnu na výkon?
Od školy nejspíše slýcháte, že pohyb je pro zdraví skvělý. Když to ale spojíme s kulturou výkonu, tělo spíše trápíme. Pohyb a péče o tělo není jen síla, vytrvalost a posouvání limitů. V tělesných a psychologických terapeutických směrech je stále více slyšet o jemných technikách, které mají překvapivě a paradoxně silné účinky. O jemné i silové práci s tělem mluví v pořadu Balanc fyzioterapeutka Zuzana Čejková.
Z vaší zkušenosti – jak se projevují psychické fenomény v těle a jak vy s tím pracujete ve fyzioterapii? Ne každá fyzioterapeutka nebo fyzioterapeut oslovují i psychologickou nebo emoční úroveň.
My bychom se měli primárně zaměřovat na tělo, to je pravda. Jenomže po letech praxe zjistíte, že to bez zaměření i na psychiku nejde, protože je to tak moc propojené a nelze to od sebe oddělit. Co si neuvědomujeme nás ovlivňuje mnohem víc než to, co si uvědomujeme. Pokud bychom dělali, že psychika ve fyzioterapii neexistuje, nikdy nemůžeme najít opravdovou příčinu problémů. Ale ráda bych dodala, že nejsem psychoterapeutka, mám hranice, přes které nemůžu jít.
Existuje trend celostní medicíny, ošetřovat problémy z různých úhlů pohledu, kde vy jste na té škále? A jak poznáte, že je něco téma do psychoterapie?
Když ke mně člověk přijde, dokážu během pár minut poznat, jestli to bude i na práci jiného odborníka, nebo to zvládneme spolu s klientem. U každého je to ale jiné a nikdy nejde přesně říct, co se dozvím.
Můžeme si pro účely tohoto pořadu rozdělit techniky práce s tělem na jemné, mezi které bych řadil třeba kraniosakrální terapii či kung, tai či, bio energetická cvičení apod., a silné, to znamená intenzivnější sport, kardio, posilování a tak dále. Má tenhle koncept smysl v rámci vaší práce?
Já tento koncept vnímám, lidi ale často rozděluje do dvou táborů. Když to vezmu do extrémů, na jedné straně jsou ti striktně evidence based, kteří se vůbec nepodívají do psychiky. To jsou takoví lidé, kteří na tom jsou fyzicky skvěle, ale potom ke mně přijdou s tím, že se nemůžou zbavit nějakého pohybového problému, protože je způsobený emocemi, psychickou nevyrovnaností nebo traumatem. Na druhé extrémní straně jsou takoví ti „ezo lidé“, kterým ta silná práce s tělem chybí a zaměřují se pouze na psychiku. Jeden i druhý extrém je blbost, protože člověk musí fungovat v harmonickém těle.
Jak byste odlišila a popsala ty jemné techniky? Jaký mají mechanismus účinku a jak s ním pracovat?
Ta jemná práce s tělem je za mě velmi důležitá. Zmíním zde čtyři pilíře pro pohybové zdraví – pohyb, psychika, spánek, strava. A já bych ty jemné práce s tělem zařadila na pomezí pohybu a psychiky, protože ovlivňují oboje. Uvedu i konkrétní techniku. V dnešní době, kdy jsme neustále bombardovaní informacemi a máme stále hodně stresu, tak doporučuji trávit vždy nějaký čas v úplném tichu. Dát si telefon na pět minut na letový režim a nic nedělat. Nebo se můžete jít projít lesem, koukat do stromů a nevzít si s sebou mobil. Všeobecně jsou ty jemné techniky dobré k tomu, aby se člověk dostal do svého těla a své hlavy.
Mnoho lidí překvapí, jak jemné techniky mohou být účinné. Setkala jste se s tím?
Mám s tím vlastní zkušenost s vlastním tělem a mám s tím mnohaletou zkušenost s klienty. Dříve jsem začínala tak, že jsem šla do toho klienta na tzv. trigger pointy a snažila jsem se je uvolnit. A teď někdy jen jemně pracuji s reflexními body, s fasciemi a tak podobně. Sama jsem to na sobě poznala. Byla jsem vychovaná k tomu, abych byla drsňák. Dělala jsem 10 let biatlon, jsem silový typ, který vše urve. Přitom v poslední době spíš objevuji vysokou citlivost v sobě. Že když uchopím jemné věci, tak se teprve dějí zázraky. Měla jsem dlouho bolesti mezi lopatkami, dělala jsem na to všechny možné cviky. Přesně ty aktivní jako lezení, různé mobilizační cvičení a stejně to přetrvávalo. Pak jsem začala pracovat jemně, na psychice, na fasciích. Od té doby, musím zaklepat, že bolest tam není. Mám takovou zkušenost i s klienty, klientkami.
Pusťte si celý rozhovor o jemné a silové práci s tělem.
Související
-
Balanc o zdravém pohybu: nechoďte se zničit do fitka, tělo cvičte na celý život, ne na pevný zadek
„První věc, kterou učíme, je dýchání. Sedavým stylem života narušujeme přirozený dýchací vzorec a nepoužíváme tolik bránici,“ překvapuje Michal Vrátný.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.