Válka v duši, která nekončí. Jak vzniká a jak se léčí posttraumatická stresová porucha?
Trauma může ovlivnit člověka na dlouhé roky a ani o něm nemusí vědět. Současná psychologie má metody, jak s posttraumatickou stresovou poruchou úspěšně pracovat. Porucha, označovaná jako PTSD nebo PTSP má řadu příznaků. Patří mezi ně návraty traumatických vzpomínek, vyhýbání se situacím, které připomínají trauma a zvýšená ostražitost a podrážděnost. Poslechněte si rozhovor s klinickým psychologem a psychoterapeutem Tomášem Holcnerem.
Co je to posttraumatická stresová porucha (PTSD nebo také PTSP)?
Je to termín, který se užívá v mezinárodní klasifikaci duševních nemocí nebo v diagnostickém a statistickém manuálu duševních nemocí. Patří mezi úzkostné poruchy, které jsou způsobeny stresem. Charakteristické je, že jí předcházel závažný stresor, na základě kterého se rozvinuly úzkostné potíže. Ta diagnostická kategorie je pouze jakýmsi výřezem toho, jak se potkáváme s traumatem v psychologii nebo v psychoterapii. Je vymezena právě tím, že se jedná o jednorázovou událost, která rozvine určité symptomy. Není příliš dlouho zařazená do duševních nemocí. Vlastně byla zařazena asi v roce 1980. Na základě zkušeností vojáků, kteří se vraceli z války ve Vietnamu, kde prožili velmi náročné události.
Musí být tato porucha spuštěna z hlediska diagnostických kritérií pouze jednou události?
Ne, jistě to nemusí být o jedné události. Samozřejmě jedna věc je teorie a druhá je realita a praxe. O posttraumatické stresové poruše můžeme mluvit i tam, kde se událo několik závažných událostí. Pokud se jedná o komplexní posttraumatickou stresovou poruchu, tak je důležité rozlišení. Existují další kategorie, které je potřeba naplnit. Obvykle se jedná o traumatizaci, která probíhala po delší časový úsek. Typicky u dětí, které vyrůstaly v nevhodném prostředí, kde se vyskytovalo domácí násilí. Nebo byli samy vystaveni násilí. V těžkých formách i sexuálnímu zneužívání. Velmi důležité je, že je to většinou navázáno na blízkou vztahovou osobu. To je velmi charakteristické pro komplexní posttraumatickou poruchu.
Co způsobuje v mozku a v těle?
Když si představíme, že jsme vystaveni nějaké velmi zatěžující situaci, tak charakteristické je, že v rámci našeho autonomního nervového systému vystoupíme z tzv. okna emoční tolerance. Zážitek je tak intenzivní, že v té chvíli se intenzivně aktivuje sympatikus. Můžeme prožívat různé stresové symptomy a ještě ale nemluvíme o posttraumatické stresové poruše. Spíš se jedná o reakci na stres nebo akutní reakci na stres.
Čtěte také
Ale zvýšený stres způsobuje vícero věcí v těle. Jedna z nich je, že zatížením dochází k narušení funkce hipokampu. Části mozku, kde se ukládají naše zkušenosti a lokalizují se do místa a času. Na lidi, kteří prožili trauma, často zážitek vyskakuje v podobě flashbacků nebo nočních můr. V té chvíli jakoby ten zážitek znovu prožívají. Dalším charakteristickým rysem je zvýšená aktivita amygdaly. Ta je vnímána jako požární hlásič, který má pomáhat, abychom se znovu nedostali do podobné situace a varovat nás před nebezpečím. Problematické je, že se nám hlásič v podstatě porouchá a má tendenci hlásit nebezpečí v jakýchkoliv jiných situacích, které se třeba jenom zdánlivě asociující s traumatem. Z tohoto důvodu často lidé prožívají symptomy, které je dobré zmínit. Je to znovu vybavování vzpomínek, o kterých jsme se bavili.
Také tendence se vyhýbat událostem, které byly nějakým způsobem zatěžující anebo jsou s traumatem asociované. Příklad: pokud byl někdo přepaden večer na ulici, bude mít tendenci vyhýbat se tomu, aby šel večer ven. Nebo bude cítit zvýšenou úzkost, pokud se vydá ven. Nebo když uvidí skupinu lidí, která se může asociovat s tím zážitkem.
Čtěte také
Ještě je charakteristická tendence neustálého nastražení. Cítíme napětí a takovou podrážděnost. Tendenci ke zvýšeným únikovým reakcím. Jakoby naše tělo cítilo neustálé ohrožení.
Jak se posttraumatická stresová porucha léčí a lze ji vyléčit úplně?
Hodně záleží právě na druhu traumatizace. Moje zkušenost je, že v případě jednoduchého traumatu lze poměrně dobře traumatickou stresovou poruchu vyléčit. Přestože si je člověk vědom toho, že se událost stala, tak nemá závažnější dopad na další fungování v životě.
Poslechněte si celý rozhovor o post-traumatické stresové poruše a její léčbě.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
