Plaid: Melasa zvuku

11. říjen 2011

Pánové Andy Turner a Ed Handley, neodmyslitelně spjatí s katalogem významného labelu Warp, jsou zodpovědní minimálně za jednu desku, která náleží k elektronickému kánonu druhé poloviny 90. let – jejich opus Rest Proof Clockwork pod hlavičkou projektu Plaid z roku 1999 představoval zenit jejich snažení na poli pseudožánru trochu legračně nazvaného IDM (Inteligent Dance Music).

Plaid vždycky podnikali poutavé výpady za území klasického techna: jejich kompozice organicky absorbovaly prvky klasické hudby, broken beats i elektronické avantgardy. Aktuální deska Scintilli je pak dalším důkazem, že žánry pro tohle britské duo nic neznamenají – Plaid zde nacházejí spojnice mezi zdánlivě nesourodými prvky a nástrojovými skupinami. Na druhou stranu pokud novinkové album něco dokonale charakterizuje, pak je to zvuková povědomost až archaičnost. Navzdory vše prostupující eklektičnosti nahrávky máme pocit, že posloucháme soundtrack k osmdesátkové sci-fi romanci, který jsme navíc od téže kapely slyšeli už před deseti lety.

To ale neznamená, že deska Scintilli neobsahuje spoustu poutavých, rafinovaných momentů, jež zmíněný old-schoolový nádech činí méně podstatným. Hlavním tématem jednotlivých skladeb je tady nacházení jednoty mezi chaosem a řádem. Jednodušší, přímočařejší prvky se tu transformují ve spletité, komplikovanější struktury; půvabné cvrlikání klavíru a celesty, předení smyčců a střípky ženských vokálů střídá čvachtavé elektro vyvedené v důsledně čistém stylu. Výsledkem je jakýsi hudební pointillismus, inteligentní zvuková melasa, jejíž jedinou nevýhodou je, že jí chybí rozměr překvapivosti.

02453786.jpeg

Plaid na novince Scintilli spíš rekapitulují svou dosavadní dráhu, než že by vykročili k novým obzorům. O zklamání lze ale hovořit jen opatrně: v drobných douškách, v úlomcích textur je zřetelně slyšet, že Plaid stále disponují nezanedbatelným kreativním potenciálem. Ostatně, název desky mimo jiné označuje malý záblesk, doslova „náznak čehosi", a přesně takovou hudbu na ní najdete: nevizionářskou a přiznaně retro, ovšem s nenápadnou jiskrou v pozadí.



Spustit audio