Po zápase jdeme všichni do mešity. Fotbaloví fanoušci v Liverpoolu vzývají muslimskou superhvězdu
Příběh o chudém chlapci, který penaltou v poslední vteřině vystřelí Egyptu první účast na mistrovství světa po třiceti letech, trochu zavání hollywoodským kýčem. Jenže on se skutečně stal – a pokračuje dál. Mohamed Salah není jenom nejlepší střelec anglické ligy v probíhající sezóně. Je i prvním fotbalistou, který donutil fanoušky zpívat o mešitách a o islámu bez nenávisti.
Severoanglický Liverpool má, jako přístavní město, pověst otevřené a tolerantní metropole. Ostatně právě tady byla postavena první mešita na Britských ostrovech – liverpoolský rodák a pozdější konvertita Abdullah Quilliam ji založil už v roce 1889. Tribuny dvou liverpoolských fotbalových stadionů, tedy Goodison Parku a Anfieldu, ale v minulosti nebyly zrovna centrem náboženské nebo rasové tolerance. Ještě v roce 1988 házeli fanoušci Evertonu banány na jednoho z nejlepších záložníků 80. let, liverpoolského Johna Barnese. Anglického reprezentanta s jamajskými kořeny navíc pokřikem ujišťovali, že alespoň „Everton je bílý“.
Právě tenhle moment vstoupil do historie, i díky ikonické fotografii Johna Barnese patičkou odkopávajícího banán ze hřiště. Sám hráč ale v rozhovoru pro Telegraph z roku 2011 prozradil, že něco podobného se mu stávalo téměř v každém zápase. Podle něj se hráč černé pleti v osmdesátých letech potkával s rasistickými urážkami prakticky na jakémkoliv stadionu, ať už se hrálo proti West Hamu, nebo Millwallu. Ostatně, ještě coby hráč Watfordu slyšel Barnes opičí skřeky od těch samých fanoušků Liverpoolu, kteří jej o několik let později oslavovali pro jeho kreativitu a rychlost.
Mohlo by se zdát, že třicet let po incidentu v Goodison Parku se britská fotbalová kultura přece jenom změnila. Podle londýnské neziskovky FARE (Football Against Racism in Europe) ale došlo během posledních dvou sezon v Evropě k 539 rasistickým, homofobním nebo antiislámským projevům, přičemž britští fanoušci jich měli na svědomí hned desetinu. Je to nejvíc z celé Evropy. O to překvapivější je pokřik, který se šíří nejenom na tribunách liverpoolského Anfieldu a v přilehlých hospodách, ale díky YouTube po celém fotbalovém světě.
Fotbal odráží to, co se děje ve společnosti, říká autor fotbalového podcastu
Fotbal fokus je asi jediný český fotbalový podcast, který snese srovnání s vysokou úrovní zahraniční sportovní publicistiky a ve kterém místo klasických čapkovských floskulí uslyšíte detailní analýzy, rozhovory a přesné postřehy. V On Air jsme přivítali jednoho z jeho tvůrců, kulturního a sportovního publicistu a spolupracovníka Radia Wave Martina Vaita. Řeč byla nejenom o jeho podcastu, ale i o budoucnosti podcastů jako takových a obecně i o stavu české sportovní publicistiky.
If he scores another few then I’ll be Muslim too!
Rok 2014 nebyl pro Mohameda Salaha zrovna nejlepší. První egyptský hráč v historii, který kdy nastoupil za londýnskou Chelsea, o svoje místo v týmu Josého Mourinha tvrdě bojoval. Navíc mu hrozilo, že se bude muset vrátit do Egypta a splnit svoji vojenskou povinnost. Egyptský premiér po diskuzi s trenérem národního mužstva nakonec Salahovi vojenskou službu odpustil, v Chelsea ale útočník dlouho nevydržel. Hned v zimě se stěhoval do italské Fiorentiny, kde měl nabrat zkušenosti dostatečné k tomu, aby se mohl probojoval zpátky do týmu pozdějších anglických šampionů.
Do Chelsea už se nikdy nevrátil. Po epizodě ve Fiorentině Salah hostoval v AS Řím, kam na sezonu 2016/2017 přestoupil natrvalo. Sezona se mu povedla, dal patnáct gólů. Zároveň se ale úplně nezbavil pověsti hráče, který sice dokáže rychle běhat a zakončovat, ale na tvrdou anglickou ligu mu chybí psychická i fyzická odolnost. Jeho přestup do Liverpoolu v létě 2017 vyvolal trochu rozpačité reakce. Fanoušci sice důvěřovali výběru manažera Kloppa a těšili se na dalšího útočníka, vzadu v hlavě jim ale pořád strašila vzpomínka na celou řadu fotbalistů, kteří přestup z pomalejší italské ligy do Anglie nezvládli.
Salah to ale zvládl. Ve čtyřech letních přípravných zápasech dal tři góly. Další přidal v prvním ligovém zápase proti Watfordu i v prvním zápase předkola Ligy mistrů proti Hoffenheimu. Svůj první měsíc zakončil gólem proti Arsenalu – po sóle přes celé hřiště. Dva góly od něj dostal slovinský Maribor, jeden symbolický gól nadělil svému bývalému klubu Chelsea, po dvou gólech West Hamu, Southamptonu nebo Stoke City. Gólem z třiceti metrů do prázdné branky pomohl Liverpoolu vyprovodit ze stadionu do té doby neporažené suverény Manchester City. Dával góly v srpnu, září, říjnu, listopadu, prosinci, lednu i únoru. A dává je i v březnu. Mohamed Salah má zatím v aktuální sezóně na kontě 33 branek – a za každý gól několik stovek fanoušků zápas co zápas zpívá oslavné písně pro svého „egyptského krále“, se kterým chtějí jít hned po zápase do mešity.
Salah samozřejmě není první muslim v anglické lize – islám vyznávají desítky fotbalistů, mezi nimi třeba někdejší nejdražší hráč světa Paul Pogba z Manchesteru United, geniální německý záložník Arsenalu Mesut Özil nebo nejlepší hráč sezony 2015/2016 Rijád Mahriz, který pomohl k senzačnímu titulu Leicesteru City. Žádný z nich ale nedokázal svoje fanoušky strhnout takovým způsobem, jakým to dělá Mohamed Salah. Město, ve kterém se k islámu hlásí 25 tisíc lidí, zároveň jako by na něj čekalo – předchozí superhvězdy Liverpoolu FC jako Fernando Torres nebo Luis Suárez odešly do bohatších klubů a obrozený klub v čele se zbožňovaným manažerem Kloppem nutně potřeboval novou ikonu. Asi nikdo ale nečekal, že se v ni promění nenápadný útočník, který se před výkopem tiše modlí a po gólu pokleká.
Přes čáru: Ptají se nás, jestli se před zápasem malujeme, říká fotbalistka
První oficiální zápas ve fotbale žen se odehrál už v roce 1892 ve Velké Británii, ve dvacátých letech tam na ženská utkání chodily desetitisíce diváků. V mnoha zemích západní Evropy patří ženský fotbal i dnes k nejpopulárnějším sportům. Proč se u nás píše spíš o tom, jak to fotbalistkám sluší, než o výsledcích zápasů? Pozvání do Přes čáru přijali fotbalová reprezentantka Andrea Stašková, sportovní publicista Tomáš Kafka a novinářka a fanynka fotbalu Fatima Rahimi.
Bylo by naivní myslet si, že jeden úspěšný egyptský hráč změní celou společnost – xenofobní nálady jsou v zemi zmítané brexitem pořád patrné, a přestože příběh o chudém chlapci, který Egyptu vystřelil účast na mistrovství světa, je pohádkový, zázračnou sílu přece jenom nemá. Stačí si vzpomenout na několik týdnů staré utkání Liverpoolu s West Hamem, během kterého liverpoolští fanoušci bučeli na francouzského obránce senegalského původu Patrice Evru – ten se přitom v roce 2012 stal obětí rasistického útoku ze strany zmiňovaného Luise Suáreze. Přesto je pokřik fanoušků Liverpoolu důležitý – minimálně jako další důkaz toho, že náboženství, politiku a fotbal nelze oddělovat a že nálady ze stadionu se zpětně rozlévají i do ulic.
Jak zní pokřik liverpoolských fanoušků o Mohamedu Salahovi? A co křičel komentátor po Salahově vítězném gólu za Egypt? Poslechněte si zvukovou verzi příspěvku.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
