Pomáhat a zároveň pečovat o svoje nitro. S farářem Matějem Opočenským o válce i zvládání úzkosti
Farář Českobratrské církve evangelické Matěj Opočenský je jednou z osobností v čele iniciativy Modlitba za Ukrajinu, v rámci církevních struktur se angažuje v pomoci lidem na útěku a zároveň je potomkem Volyňských Čechů – na Ukrajině má tedy část svých kořenů. Invaze pro něj znamenala šok a zároveň i z duchovního hlediska velkou výzvu: co dělat, aby nás konfrontace s takto jednoznačným zlem nesemlela – ať už propadnutím zoufalství nebo nenávisti?
Opočenský připouští, že jednoduchý recept neexistuje. Nabízí ale dvě důležité roviny: na jedné straně aktivní pomoc a zapojení, na straně druhé péči o vlastní nitro. Především možnost se nějakým způsobem prakticky zapojit je nejlepším lékem na pocity bezmoci.
Nová situace pro něj znamená i nutnost znovu promýšlet etická témata křesťanské víry. Přestože neslevuje z principu nenásilí a neoplácení zla zlem jako důležitých aspektů křesťanství, zároveň s poukazem na postmoderní myšlení i knihu Kazatel zdůrazňuje, že je potřeba rozlišovat situace. Doba míru a doba války nás mohou vést k zásadně odlišným etickým postojům... a není to nutně rozpor.
Zajímá vás, jak konkrétně se v pomoci Ukrajině angažuje Českobratrská církev evangelická? Je v pořádku přát někomu smrt nebo pád do pekel? A jak Matěje Opočenského v těchto dnech ovlivňují příběhy jeho předků, kteří na Ukrajině žili? Pusťte si celý pořad!
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
