Posadil mě do auta a ujížděl. Nejhorší bylo, když mi znásilnění nevěřili

„Julie ho na začátku požádala o pomoc s učením. Nebyla to nabídka nového vztahu nebo souhlas s tím co se pak stalo,“ vysvětluje odbornice na téma sexuálního násilí Natalia Schwab-Figusch. „V kritické chvíli se zachovala jako někdo, kdo chce přežít. Bylo to naprosto správné jednání,“ dodává.

Podle advokátky Věry Novákové je v Juliině příběhu zásadní nedostatek podpory ze strany rodiny i policie. „Byla statečná, ale místo aby se kolem ní blízcí i zástupci institucí semkli a pomohli, tak jí pořád někdo podrážel nohy,“ říká Nováková. Vysvětluje, že policisté by měli oběti například připravovat na nepříjemné otázky. „Měli by vysvětlovat, proč se na ně ptají, člověk potřebuje rozumět tomu, co se děje. Je to součástí spravedlivého procesu.“

Právnička Adéla Hořejší dodává, že Juliin příběh ukazuje některé systémové problémy: „Bylo s ní zacházeno jako s důkazním objektem, nástrojem k prokázání případného pochybení obviněného. Ta perspektiva se musí změnit. Ve středu má být osoba, které bylo ublíženo a kolem ní má být vytvořený a aplikovaný systém ochrany,“ vysvětluje Hořejší.

Poslechněte si, s jakými problémy se Julie při řešení znásilnění expřítelem setkala. Co jí pomohlo a co ji naopak během vyšetřování zaskočilo?