Posádka břídilů ztracená v kosmu. Armando Iannucci šíří chaos v komediálním sci-fi seriálu Avenue 5

Skotský autor Armando Iannucci patří k největším hvězdám současné televizní scenáristiky, zatím se ale věnoval hlavně politické satiře. Jeho skvělé seriály Je to soda a Víceprezident(ka) ukazovaly týmy kolem vrcholných politiků jako partičky totálních cyniků, jejichž práce spočívá hlavně v retušování různých skandálů, nedorozumění a omylů jejich svěřenců. Iannucciho hrdinové rozhodně nemají situaci pevně pod kontrolou, ale klopotně se snaží vzbuzovat dojem, že mají.

Přesně totéž platí i pro management kosmické lodi Avenue 5. Luxusní plavidlo převážející vesmírné turisty se kvůli drobné nehodě vychýlí z kursu a návrat na Zemi po absurdně zašmodrchané trase tak bude posádce trvat více než tři roky. Pokud se do té doby posádka, složená vesměs z neschopných a zároveň všehoschopných břídilů, navzájem nepozabíjí.

Zápletka Avenue 5 připomíná švédský film Aniara, ve kterém se také kosmická loď vychýlí z kurzu a vyšle posádku na beznadějný výlet do dalekého vesmíru. Švédové ale na tomhle základu vystavěli depresivní sociologickou sondu do hroutící se společnosti, zatímco Iannucci vytvořil další ze svých komedií o všudypřítomném chaosu, který vládne lidskému společenství. Částečně je to parodie na Star Trek a další heroické příběhy o hrdinných kapitánech dobývajících vesmír, ale Iannucci si hlavně jako obvykle užívá tvrdě konfrontační střetnutí egoistických, neschopných, excentrických osobností, které by měly mít velkou odpovědnost, ale ve skutečnosti kolem sebe spíš šíří zmatek.

Ze seriálu Avenue 5|foto: HBO

V prvních zhruba dvou dílech sice humor občas ještě hledá správné tempo a hranu, ale jakmile se situace zhroutí a kolem nešťastné kosmické lodi začnou rotovat mrtví kosmonauti a prstenec výkalů, Iannucci se ocitá ve svém živlu. V žánru vesmírných komedií nemá příliš velkou konkurenci. Můžeme v něm vidět některé prvky Galaxy Questu nebo Červeného trpaslíka, minimálně v tom, že je to katastrofická komedie, kde v podtextu neustále probublávají existenciální úzkosti.

Díky Iannucciho osobitému přístupu je to zároveň svérázná záležitost. Iannucci nemá zdaleka takový manévrovací prostor, co se týče různých žánrových prvků, jako tvůrci Červeného trpaslíka. Daleko víc spoléhá na mezilidskou interakci než na rekvizity kosmické sci-fi. V první sezóně se mu dobře daří bavit nás různými zápletkami na téma, co všechno se může pokazit na kosmické lodi. Jestli mu to vydrží i ve druhé sezóně, která už je potvrzená, uvidíme v budoucnosti.