Praha má nový trend – kočičí kavárny
Za poslední dobu vznikly v hlavním městě nejmíň tři kavárny, kde můžete jednou rukou pít kafe a druhou hladit kočku. Ty se rekrutují z řad mazlivějších obyvatel kočičích útulků. Plaché kočky, které se pro kavárenský život nehodí, připomínají kočičím fanouškům katalogy útulků na stolcích.
Kotě Bořek je jediná kočka, kterou majitelky kočičí kavárny na Žižkově samy nevybraly, přišlo k nim samo po Bořivojově ulici. „Byl ďábel, když přišel, ale zlenivěl tady, všechny kočky tady zleniví. Dostávají najíst a lidi se s nimi mazlí, tak si zvyknou na takový líný styl života,“ říká Jana Pařízková. Chování jejich koček to potvrzuje, všechny kromě koťat leží bez hnutí a nechávají se drbat, některé relaxují tak urputně, že vypadají jako mrtvé. Až po chvíli se některé začínají pohybovat, hosté kavárny, z poloviny očividně fanatičtí kočičí fanoušci, je každou chvíli fotí nebo hladí. Koťata-dvojčata zaměstnávají několik dětí.
„Já jsem četla článek o této kavárně a musela jsem přijít, protože jsem chronickej kočkař,“ říká jedna z návštěvnic. „Chtěla jsem vidět na vlastní oči, jak to funguje. Po náročném dni v práci sem doporučuju zajít každému, ono to člověka uklidní.“
„Tohle je Oloušek, nejnovější přírůstek, lidi si ho pojmenovali na Facebooku jako Olivera. U něj byl popisek, že je mazlivý, až vlezlý, tak to bylo jasný, že ho musíme vzít. Pak je tady Marie Terezie, to je nejtlustší kočička, kterou tady máme. Pak tu máme Noxíka a Muffinka, ty jsou nejzlobivější, Noxík krade lidem šlehačku a dorty, je to puberťák,“ ukazuje Jana koťata. Nápad založit kočičí kavárnu dostala její sestra v Japonsku. Od té doby, co otevřeli, tu funguje systém rezervací, prázdno bývá málokdy. Kočky mají vzadu místnost, kde spí a můžou tam odejít kdykoliv i přes den, podle Jany ale tráví drtivou většinu dne v kavárně mezi lidmi.
„Vzadu máme Britušku, to je britská kočka, ona je papírová, tak se podle toho chová, ví, že je trochu víc. Teďka je vzadu, protože Bělinka ji šikanuje a ona tu odmítá být s kočkou, která na ni syčí. Tenhle spor ještě musíme vyřešit.“
Social Point na Gorazdově je spíš klubovna pro volný čas než kavárna. Platí se tu za strávené hodiny jako v ruských timecafé, která začínají formovat celoevropský trend. Kočky tu mají svou zvláštní místnost. Chodí ale volně po celé knihovně. „Kočky? Jedna mě pěkně škrábla. Ne, dělám si legraci, kočky jsou super,“ říká jeden z amerických studentů, kteří sem chodí hrát hry. „Bydlíme přes ulici, jsme tu na Erasmu a nemáme přístup k x-boxu. Jednou jsme si tu všimli kavárny, šli jsme dovnitř a viděli ten x-box a kočky...,“ vysvětluje Sam.
„Tady máme kuchyň, máme třeba muffiny, normálně jich máme víc… Můžete si dát také kávu, čaj, je to všechno zdarma, platí se pevná sazba za první hodinu, potom je poplatek po minutě,“ vysvětluje Anton, který tu pracuje. „Vzniklo to jako timecafé, ten nápad s kočkama přišel až potom. Vidíte, že je tady domácí atmosféra, je to spíš jako velký byt a kočky k bytu patří,“ ukazuje místnost, kterou mají pro sebe kočky, místnost pro hraní her a pokoj, kde se promítají filmy. Na internetu se klubovna prezentuje přirozeně většinou kočkami. Kočičí fanoušci tu také tvoří významnou část návštěvníků. Podle Antona, který je z Petrohradu, chodí v Rusku do kluboven spíš mladí lidé, v pražském Social Pointu se prý potkávají i starší. Zhruba polovinu pravidelných návštěvníků tvoří cizinci.
Každodenní směny kavárenských koček můžete sledovat na facebookových profilech Kočkavárna Freya a Social Point.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
