Překvapilo mě, kam jsem schopný posunout své hranice. S dítětem přibyl řád a pravidla, pískoviště jsou náročná, říkají tátové

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Táta a dítě

V Houpačkách se už rok pravidelně potkáváme se skupinou matek a procházíme různá témata a problémy, které s sebou přináší mateřství. S Janou, Terezou, Míšou a Marií jsme řešily rozdělení péče v rodině, porod a šestinedělí, finance na mateřské nebo jak se proměnil vztah s partnery po narození dítěte. Dnešní díl ale bude speciální, pozvali jsme si totiž k mikrofonu Filipa a Dušana, životní partnery dvou z maminek, abychom zjistili, jak se na věc dívají oni.

„Určitě mě to změnilo a doufám, že k lepšímu,“ odpovídá na dotaz, co mu do života přineslo otcovství, Filip. Více uvažuje nad tím, kolik práce si naloží, a také zjistil, že je pro něj podstatné dělat opravdu jen takovou práci, která ho naplňuje. Dušan zase zmiňuje, že se změnil jeho vztah k řádu a pravidlům, které před narozením dcery vnímal negativně – jako něco, co ho svazuje. „Určitě je také výhodou, že jsem poměrně starý otec, je mi 38 let a netrpím tím, že otcovství s sebou nese určitá omezení, že nemůžu jít na fotbal nebo cestovat po světě s báglem tak jako dřív.“

Vykládat bezdětným o tom, jaké je to být otcem, je pro Filipa náročné, až skoro nemožné. „Rodičovství je nějaká zkušenost, která je podle mě nesdělitelná. Většina mých kamarádů nemá děti a já už jim to nedokážu vysvětlit. Ale zároveň ta propast mě předtím dělila od naprosté většiny lidí, kteří děti mají a je to pro ně velmi důležitý motiv v rozhodování v jejich životě,“ reflektuje Filip pocit, který mu přineslo otcovství a otevřelo mu mnoho vztahů a kontaktů, o kterých předtím neměl ani ponětí.

Oba dva nyní řeší výchovu. Nouzový stav a bezpečnostní opatření v práci přivedly Dušana k tomu, že trávil více času prací z domova a to mu umožnilo zažít si model fungování rodiny, který považuje za ideální, protože mu dává možnost více péči o dítě sdílet s partnerkou. Velké téma jsou pro něj zákazy a příkazy na veřejných místech, například pískovištích.

Čas strávený na pískovištích bývá (nejen) pro otce náročný

„Mám pocit, že hřiště je hodně nepříjemný prostor. Přivedeš dítě a řekneš: tady si můžeš hrát. A pak za ním jen chodíš a říkáš: ne, ne, ne, nemůžeš si brát koloběžku, protože patří téhle holčičce, nemůžeš tady na ty lidi mluvit, protože se s tebou nechtějí bavit. V podstatě pořád něco zakazuju a celé to hřiště nemá smysl.“ Filip souhlasí a dodává, že pískoviště je náročné i pro něj, který má problém se jen tak bavit s cizími lidmi. Na druhou stranu je to dobrý trénink na celý vzdělávací systém, kde si také nevybíráme, s kým se budeme potkávat a s kým ne.

Jaké to je o sobě a o chodu své domácnosti každý měsíc slyšet z rádia? Bylo to někdy nepříjemné? Jaké jsou jejich oblíbené díly a v čem se liší v názorech na rodičovství? Co je na otcovství překvapilo, jaké nové vlastnosti v sobě objevili a jaké problémy s výchovou řeší právě teď? O roce na střídačce v Houpačkách vypráví Dušan s Filipem, životní partneři Jany a Marie, jejichž osudy již rok sledujeme v magazínu Houpačky na Radiu Wave.