Přemysl Oráč 21. století by se dal na přímé setí. Budoucnost neorá a zachytává uhlík do půdy
České zemědělství stojí přibližně za sedmi procenty emisí skleníkových plynů, přitom by mohlo být uhlíkově negativní a pochytat navíc jednu třetinu všech českých emisí. Musela by se ale celá plocha hospodářsky využívané krajiny obhospodařovat regenerativně. Znamenalo by to neorat, využívat minimum chemických aditiv, imitovat pasením pohyb praturů a správně mísit plodiny. O sekvestraci uhlíku do půdy a offsetech jsem mluvil s Václavem Kurelem.
„Regenerativním způsobem hospodaření se dá uložit asi 10 tun CO2 za rok. Funguje to na principu fotosyntézy. Rostlina stahuje oxid uhličitý z atmosféry a přeměňuje ho na kyslík a cukry. Ty z větší části použije na stavbu svého těla a asi 40 % pošle kořenovým systémem do půdy,“ popisuje zakladatel projektu Carboneg Václav Kurel banální přírodní princip, díky kterému ale můžeme čelit současným problémům s oteplením atmosféry.
Cukry fungují jako jakési platidlo, a pokud je půda zdravá a plná života, pak jej rostlina využívá v obrovském množství interakcí s houbami a bakteriemi, které jí za ně oplácí vláhou nebo minerály. Uhlík může být v půdě dlouhodobě uložen a pomalu se dostávat do nižších pater sedimentu, anebo se znovu uvolnit do atmosféry. Závisí to na zdánlivě nevinném hospodářském nářadí, a tím je pluh.
Čtěte také
„Pokud se organická hmota z půdy orbou dostane na vzduch, zreaguje s kyslíkem, a máme oxid uhličitý zpátky v atmosféře. Je třeba minimalizovat zásahy do půdy. Existují stroje na přímé setí, udělají jen drobnou dírku, kam vloží semínko,“ zdůrazňuje jednu z hlavních zásad regenerativního zemědělství Kurel. Biologicky bohatá půda na mikroorganismy a houby se tak zajímavě pojí s možností sekvestrovat uhlík.
Jaké jsou hlavní poučky regenerativního zemědělství? Jak se liší ekologické zemědělství? Jak vypadá rostlinná výroba bez orby? A proč není dobré organické zbytky zaorávat, ale stačí je nechat na povrchu půdy? Poslechněte si celé Podhoubí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
