Příběhy věcí vyprávějí o Česku skrze kapitoly o igráčkovi nebo semtexu a vyhlíží virtuální budoucnost

10. leden 2018
Přebal knihy Příběhy Věcí, vydalo nakladatelství Labyrint

„Pořád se obklopujeme věcmi, tak proč se na ně jednou víc nezaměřit?“ říká Petra Nováková, editorka vizuální encyklopedie Příběhy věcí. Posledních sto let české historie v ní vyprávějí igráček, vinyl, ale i pistole CZ 75 nebo Husákovy hodiny. Kniha Příběhy věcí se nejraději vrací k předmětům, po kterých nezůstává jen nostalgie, ale i znepokojivé svědectví.  

„Jak nemít rád tu věc, která přispěla k mé citové výchově a ještě má tak super obal?“ ptá se Pavel Klusák, když píše o elpíčku, jednom ze sta předmětů, které nesou příběhy posledního českého století. Na vůbec prvním domácím vinylu vyšla Smetanova Má vlast, o dekádu později se nejprodávanějším singlem stala Včera neděle byla. Vinyly se ale taky pašovaly. Nedostupní Chuck Berry, Johnny Cash nebo Frank Sinatra se ryli do vyřazených rentgenových fólií a pod rukou jste si tak mohli koupit hudbu zaznamenanou na „obrazu fraktury klíční kosti“. A kamarád, který vám nevrátil oblíbenou desku, se stal úhlavním nepřítelem.

Plastové hračky designérky Libuše Niklové v knize Příběhy věcí

Příběhy věcí hledají artefakty, které na sebe vážou co možná nejrůznorodější asociace, umožňují osobní výklady, ale taky odtajňují kolektivní historii – často skrze symbolický přesah. Husákovy hodiny známé z prezidentových novoročních proslovů, jimž natáčecí štáb neustále přetáčel ručičky zpět, jsou metaforou pro zastavený čas normalizace. Prolézačka Sputnik z pražské Stromovky oslavovala vesmírné dobývání i dětskou představivost, než byla na konci tisíciletí oplocena a nakonec schována na soukromý pozemek jednoho nostalgika z Baby. A československá, respektive česká, vlajka mohla být nápadně podobná té americké, kdyby prošly návrhy tehdy v USA žijícího Vojtěcha Preissiga. Nakonec ale zvítězily koncepty neznámého archiváře a úředníka Jaroslava Kursy. Za vlajku, do níž Češi při okupaci v roce 1968 balili těla zabitých spoluobčanů, nedostal Kursa nic. „Upadl v zapomenutí, nezískal žádný Masarykův řád. Měl se velmi špatně, jeho maminka říkala, že kdyby dostal za vlajku odměnu, konečně by se slušně najedli,“ vypráví o historii vlajky novinář a autor několika esejů v knize Příběhy věcí Jan Šícha, podle kterého je Kursův osud typicky českým příběhem.

Vizuální encyklopedie editorky Petry Novákové patří mezi knížky, které nikdo nebude číst stejně. Někdo v ní bude hledat pohnuté historie vyprávěné třeba skrze telegram Alberta Einsteina volající po zrušení trestu smrti pro Miladu Horákovou, jiného čtenáře bude bavit sledovat, jak se s blížícím se přelomem tisíciletí mění povaha vybraných věcí. Místo předmětů, které pamatujete z babiččiny ložnice nebo tátovy garáže, se tu píše o daleko abstraktnějších věcech. Třeba o lístcích na koncert, na které se už dávno nemusí stát fronta, stačí si je vytisknout doma nebo v kanceláři chvíli před cestou do klubu. „V materiálně naplněném světě najednou artefakty přestávají být důležité,“ myslí si editorka Petra Nováková, „žijeme víc na sociálních sítích, věci jako by se odsouvaly na úkor informací, které se samy stávají komoditou.“

Elektrická kytara Jolana v knize Příběhy věcí

Z posledních stránek Příběhů věcí, které předznamenávají budoucnost plnou předmětů z globalizovaného trhu, s minimální trvanlivostí a nejspíš čím dál menší možností citové hodnoty, se člověk může vrátit zpátky třeba ke znovu populárním vinylům. „Ano, dochází k dematerializaci,“ tvrdí Pavel Klusák, „jako opačný trend ale vidím různé pojistné nebo sentimentální lpění, potřebu styku s předmětem a s fyzickým světem. Někdy to vypadá trochu jako příprava na postapokalyptický svět, kde si přeci jen necháváš svou petrolejku a krumpáč, kdyby došlo na nejhorší.“

Poslechněte si rozhovor o knize Příběhy věcí, která podle Jana Šíchy vznikla proto, že se nám stýská po věcech, „které s námi byly dlouho, nesly stopu místní originality, vynalézavosti a měly styl“.

Kazety v knize Příběhy věcí

 

Další články autora