Prolomit vlny: Bacha na zprávy z KLDR
KLDR se už dávno stala mistrem v tyranii a propagandě. Nyní se učí vrtět psem světových médií a zatím je poměrně úspěšná. Noviny jsou lačné po jakýchkoliv zprávách z regionu, které ale nemají šanci pořádně ověřit. Žurnalistické pravidlo alespoň dvou nezávislých zdrojů se tu smrskává na přání, aby se krátce po uveřejnění neukázalo, že informace byla vymyšlený blábol čínského satirika, který asi ani neexistuje.
Korejská lidově demokratická republika slavila ve středu narozeniny svého vůdce Kim Čong Una. Kolikáté, už ale neví pořádně nikdo. Ještě před pár lety nikdo nevěděl, že nějaký Un žije, takže hrátky s letopočty jsou v zásadě neškodná marginálie. V KLDR je totiž možné snad úplně všechno. Samozřejmě kromě volného pohybu, života bez hladomoru nebo svobodného přístupu k informacím. Jestli se po výslechu u policie člověk vrátí domů, nebo skončí v útrobách některého z mnoha pracovních nebo převýchovných táborů, je takový vabank, který s místními režim hraje už přes šedesát let.
Zdroje z Kimovy blízkosti, odborníci na korejský poloostrov i přední politici se shodnou na tom, že asi třicetiletý vůdce je už ze své povahy extrémně nebezpečný člověk. I tak by měla média brát nepodložené informace s velkou rezervou. Pondělní zprávu o strýci, kterého nechal roztrhat hladovými psy, převzaly v zásadě všechny světové zpravodajské stanice, noviny i weby. Převzaly ji i přesto, že se objevila na čínsky psaném blogu, který byl jen o pár hodin později označen za napodobeninu jiného oblíbeného čínského blogu. Mluvím z vlastní zkušenosti – taky jsem se nachytala.
Megalomanský vrah, který svým stoupencům rozdává Mein Kampf, dostal znovu prostor ve všech zásadních světových médiích. Soucit s krutým osudem členů téhle super elitní rodiny užívající si po většinu života většího blahobytu než leckterá milionářská enkláva v Evropě, asi předstírat ani není třeba. Ale třeba mohl být nejklikanější pondělní zprávou z KLDR příběh utečence z detenčního tábora. Čtené jsou teď opravdu všechny.
Ověřovat informace ze Severní Koreje samozřejmě není snadné. Neexistuje žádný kanál, který by šlo označit jako naprosto důvěryhodný. Místní zpravodajské weby Korean Central News Agency a Rodong Sinmun mají anglické verze, ale jedná se o oficiální propagandu v nejčistší podobě. Ze zahraničních pak nejvytrvaleji dění v zemi monitoruje jihokorejská tisková agentura Yonhap, ze které vycházejí AP nebo Reuters. V KLDR v podstatě neexistuje internetové spojení pro běžné lidi. V komunikaci se tak nejvíce spoléhají na telefony, ale sítě místních a cizinců jsou přísně odděleny. Korejci prostě nezavoláte.
Svět pak s Unem prohrál 2:0, když si v ten samý týden šikovně najal tiskového mluvčího. Tiráda vysloužilého basketbalisty Dennise Rodmana během narozeninové tour pro Kima o tom, co provedl nebo neprovedl režimu Američan korejského původu Kenneth Bae, kterého za údajné spiknutí Pchjongjang odsoudil na 15 let, je už opravdu do nebe volající. A volala bych klidně ještě dál – do Bílého domu třeba „Schovejte mu pas!“ A na Rodmana pak „Už to neber!“. Při pohledu na jeho agresivní a zmatený projev v rozhovoru se CNN, který později omlouval alkoholem, se mi nedařilo zaplašit myšlenku na severokorejský metamfetamin, který je jedním z hlavních vývozních artiklů země. Tato látka způsobuje stíhy, bludy a taky třeba záseky, které drogoví odborníci charakterizují jako „nadměrnou koncentraci na nějakou, mnohdy nesmyslnou činnost.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
