Prolomit vlny: Mám dvě mámy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02771800.jpeg
0:00
/
0:00

Kryštofovi je deset a má dvě mámy. Tátu nezná, protože na svět přišel za pomoci spermobanky. Občas se na něj ptá, ale díky péči a otevřenosti matek ví, jak se věci mají a snaží se je pochopit.

I přesto se musí v životě potýkat s nelehkými situacemi, je jiný nejen mezi spolužáky, v jeho okolí se vždycky najde někdo, kdo neví, jak s jeho nevšedním rodinným zázemím zacházet a chová se nepřirozeně nebo neuctivě. Mezi údivnými reakcemi se místy blýsknou momenty pochopení a vstřícnosti.

A takových dětí jako Kryštof mezi budoucími generacemi jen přibude. Hned několik dalších pod křídlem homosexuálních párů, které se minulý týden účastnily diskuse Různé rodiny, stejná práva. Co člověk, to unikátní životní příběh. Téma homosexuálních rodin se v Česku většinou řeší v souvislosti s tím, jak legislativně ošetřit takový typ rodičovství. Že takové rodiny existují navzdory chybějící legislativě, se výrazněji ukázalo až na výstavě fotografií v průběhu letošní Prague Pride. I tu mnohá média brala spíš jako senzaci.

Zájem vzbudila taky knížka Markéty Pilátové Jura a lama. I Jura má dvě mámy, o to ale přece v téhle pohádce vůbec nejde, hlavní je příběh. Podobně jako v obrázkové knížce pro děti In Our Mothers´ House, kterou nedávno v americkém Utahu kvůli nespokojenosti několika rodičů vyřadili ze školních knihoven. Knížka prý „normalizuje“ životní styl, s nímž rodiče nesouhlasí. Je ostudou, že se pro takový krok navzdory konzervativnímu naladění společnosti v Utahu několik škol vůbec rozhodlo. A návrh, že knížku budou knihovny dětem půjčovat proti písemnému souhlasu rodičů prošel kolem zdravého rozumu obloukem.

02771803.jpeg

Je opravdu potřeba za každou cenu různými pravidly a výjimkami stigmatizovat i ty nejmenší a upozorňovat i na jejich jinakost? Kryštof ani další děti, o nichž před týdnem na diskusi byla řeč, naštěstí v Utahu nežijí. Mnozí jejich čeští vrstevníci už díky knížce Jura a lama vědí, že mít dvě matky není zvrhlost a že takové rodiny ve společnosti existují. A to je dobře. Nikdo přece nemá rád, když si na něj ukazují prstem. Ať už je doma v Evropě nebo za oceánem…