Prolomit vlny: Máte slevu? Jste póvl

Mě osobně slevové servery baví. Beru je spíš jako inspiraci, kam bychom mohli jít na oběd nebo na víkendový výlet, než jako místo pro extra výhodný nákup. A samozřejmě, že jsme už párkrát naletěli.

Třeba když jsme si vyrazili na romantický pobyt pro dva do nejmenovaného penzionu v Rokytnici nad Jizerou. Nabídka obsahovala ubytování ve dvoulůžkovém pokoji na jednom ze dvou penzionů dle našeho výběru, růži na přivítanou, polopenzi a wellness program obsahující vířivku, saunu a masáž. To vše supervýhodně s 50% slevou. Jak jinak. Realita byla poněkud jiná. Výběr, v jakém penzionu bychom chtěli být, nebyl umožněn. Růže na pokoji sice byla, ale pokoj sám o sobě měl asi 6 metrů čtverečních. V rámci stravování se nás nikdo neptal, na co bychom měli chuť – jídelní lístek totiž nebyl a nebylo tedy ani z čeho vybírat. Vířivka blikala jako na diskotéce, masérka byla protivná a ukřičená ženská, saunu nám vypnuli v polovině dohodnutého času a v celé sklepní místnosti, která byla honosně nazývána „wellness centrem“ byla cítit a často i vidět černá plíseň. A cena? Ta před slevou byla zřejmě stanovena v plné sezóně s vysokohorskou přirážkou a za předpokladu, že nás bude obsluhovat luxusní služebnictvo. Reálně jsme, dle ceníku platného v době naší návštěvy, ušetřili asi 60 korun.

Ale abych nebyla jen kritická – díky slevovému serveru jsme narazili i na pár zajímavých restaurací, kterých bychom si jinak možná ani nevšimli. Na zapadlou balkánskou restauraci s příšerně vyzdobeným interiérem, ale zato s naprosto luxusním jídlem a pečlivou obsluhou. Nebo na ještě zapadlejší restauraci s historickou tematikou, kde jsme jedli ten nejlepší steak v životě.

Komentátoři, kteří mluví o slevových serverech, se víceméně shodují na jednom – čeští podnikatelé a restauratéři zvlášť. NEUMÍ slevové servery používat. Bezhlavě nabízejí slevy, aby přivedli nové zákazníky, o které se pak ale neumí a možná ani nechtějí postarat. K zákazníkovi s voucherem se chovají jako k zákazníkovi druhé kategorie a pak se diví, že už znova nepřijde.

slevy|foto: Marián Vojtek

A na závěr? Pár dní stará zkušenost z nejmenované, zdánlivě luxusní, pražské restaurace na Žižkově. Šli jsme na 300gramový hovězí steak z plemene Angus. Při vstupu se nám nikdo nevěnoval. Když jsme je upozornili, že máme rezervaci, řekli nám, že se máme NĚKAM posadit. Přinesli jídelní lístek. Pak se zeptali, zda máme voucher. Po našem souhlasu nám jídelní lístek zase střelhbitě sebrali a bez možnosti výběru se ptali, jakou chceme přílohu a co k pití. Zeptat se na to, jak bychom chtěli steak připravit, je ani nenapadlo. Nicméně maso bylo připravené celkem slušně. Fakt, že opečené brambory byly pouze polotovarem ohřátým v mikrovlnce, jsme tiše tolerovali. Když došlo k placení, chtěli jsme postupovat podle pravidel etikety – tedy nechat si vrátit všechny drobné a pak se teprve rozhodnout, kolik peněz necháme na stole jako spropitné. Když však vrchní při placení neslyšel nějaké uspokojivé zaokrouhlení, vrátil peníze a bez poděkování, pozdravu či alespoň očního kontaktu odešel.

Nejsem člověk, který bazíruje na přesném postupu při přípravě jídel a vyžaduje vždy 100% kvalitu. Jsem schopna přehlédnout i lecjaké maličkosti a nedokonalosti v nabízených službách. Co ale neskousnu, je naprosto neslušné a neuctivé chování ke mně jako k hostu. Pan vrchní má štěstí, že výlet s voucherem ze slevového serveru beru spíš jako dobrodružství než jako cestu za skutečným gurmánským zážitkem. Pokud bych totiž za popisovanou službu měla zaplatit plnou cenu, asi bych se neudržela a ztropila bych mu tam pořádnou ostudu. Takhle jsem svou nespokojenost se službami vyjádřila JEN prostřednictvím nelichotivé recenze na Google mapách. A že je to informace, která nesměřuje přímo poskytovateli, ale spíše jeho potenciálním zákazníkům? Ano je. Nemám totiž jediný důvod, proč bych měla pana vrchního vzdělávat v oblasti slušného chování a péče o hosty.