Prolomit vlny: Předávání žánrových Andělů jako výsměch hudebníkům i hlasujícím

21. srpen 2015
Prolomit vlny
03288090.png

Odsoudit žánrového Anděla k doživotnímu pobytu v pekle, by – zvlášť po právě proběhlém předávacím večeru v pražském Paláci Akropolis – bylo až příliš jednoduché. Ostatně úhel pohledu klubové scény hlavního města snadno svádí k domněnce, že i dvě další hudební ceny jsou víc než dost a snadno pokryjí široké spektrum zajímavé hudby od undergroundu až po chytřejší pop.

Bylo by ale povýšené zapomínat na to, že žánrové ceny Anděl soustavně a systematicky věnují pozornost stylům, které zůstávají stát stranou. Ovšem způsob, jakým se tyto ceny předávají, veškeré snahy posouvá daleko za hranici trapné frašky.

Když zpěvák jedné z vystupujících kapel v Akropoli ke konci večera zvolal: „Respektujte hudbu!“, těch pár nominovaných hudebníků, kteří ještě ze sálu zdrceně neodešli, se už nezmohlo ani na sarkastický úšklebek. Na předávání žánrových hudebních cen to totiž byli právě nominovaní hudebníci jednotlivých žánrů, kterým nikdo žádný respekt nevěnoval. V celovečerním showcase naprosto irelevantních umělců ze stáje agentury Leška Wronky bylo předávání žánrových cen evidentně nutným a trpěným zlem. A možná také záminkou, jak do televizního záznamu propašovat absurdní, na Ostravsku klonované kapely zcela bez ohledu na to, jaký byl smysl akce nebo účel těchto ocenění. Televiznímu záznamu se podřizovalo naprosto všechno, což z večera učinilo zážitek na úrovni maturitního večírku.

Pro většinu nominovaných ze specifických okrajových stylů, jako jsou jazz, reggae, world music, folk nebo metal, jsou tyto ceny jednou z mála cest, jak hudbu dostat mimo mantinely žánrových médií, a proto je berou často velmi vážně, stejně jako svoji tvorbu. Většina z nich nejsou profesionálové, do hudby investují svůj volný čas a energii - spíš z přesvědčení než ze zištných důvodů. Žánrové ceny zpravidla vyzvedávají počiny, které jsou doopravdy v daném žánru výjimečné.

03356035.jpeg

O to trapnější je, že v programu večera se nenajde prostor ani na krátké ukázky pro představení jednotlivých nominovaných desek. Každý, kdo v Akropoli ten večer seděl na židli nominovaných, ať už to byli klatovští matadoři Asmodeus, nebo Cimbálová muzika Vlasty Grycové ze Strání na Slovácku, má objektivně mnohonásobně větší kulturní význam než kdokoliv z Wronkových zaměnitelných prefabrikátů. Nakonec je ale jedno, kdo si cenu odnesl, protože nezájmu a pohrdání se dostalo všem stejně.

Rapper, producent a grafik Martin Tvrdý aka Bonus se dvakrát měsíčně objevuje v pořadu Scéna s MaryC v Kreatonu, který radí muzikantům s hudebním hardwarem a softwarem.

Nemá cenu se utěšovat tím, že žánroví Andělé mají krátký dolet, nikdo se o nich nedozví, a tak vlastně o nic nejde a nemá cenu to řešit. Pro většinu nominovaných mají smysl – často proto, že svoji věc dělají dlouho a tohle je konečně to podstatné oficiální uznání; nakonec zmínil to i jindy tak urputně neprůstřelný Smack. Jenže každý další bod programu nebo moderátorský výstup ve mně vyvolával větší pocit studu a trapnosti. Když se žánrové ceny za rok 2009 předávaly v KC Novodvorská, zdálo se, že větší ponížení než exodus na panelákovou periférii 20 minut autobusem od nejbližšího metra už pro hudebníky mimo hlavní proud přijít nemůže. Letos to celé bylo jako výsměch – a to nejen nominovaným hudebníkům a jejich deskám, ale kupodivu také všem těm, kdo žánrovky připravují a v jednotlivých kategoriích hlasují.

Autor:Martin Tvrdý

Další články autora