Promotérem v rozděleném městě. Broumov má kulturní ostrov i svoje „dole“, lidé odsud chtějí pryč

Broumov je rozdělené město, má svůj kulturní ostrov i svoje „dole“
Broumov je rozdělené město, má svůj kulturní ostrov i svoje „dole“

Jan Školník se ve čtyřiadvaceti přestěhoval kvůli rodinné firmě z Prahy až k polským hranicím – do městečka se sedmi a půl tisíci obyvateli. Dneska je mu pětačtyřicet a z kanceláře v místním klášteře, který opravil, řídí kromě podniku několik festivalů a literární domek. Za to, že chce Broumov, jak říká, „vrátit v myslích lidí na mapu Česka“, dostal loni titul Filantrop dvacetiletí. Může ale jeho energie dosáhnout až do pěti místních vyloučených lokalit?

V broumovském klášteře se uklízí. Historickým komplexem ze 14. století se tuhle jarní sobotu místo modliteb benediktinů rozléhá zvuk vysavače. „Dneska tady máme takzvanej dobrovolnickej den. Každý rok na jeden den zveme dobrovolníky, kteří přijedou, ubytují se u nás v klášteře a zároveň nám pomáhají po zimě uklidit celý rozsáhlý objekt,“ vysvětluje Jan Školník.

Příběh tohohle netypického podnikatele, který mě klášterem provází, je v okolí známý. Když tu začal ve čtyřiadvaceti vést rodinný podnik s filtračními materiály, byl nezkušený, firmě se pod ním ale začalo dařit a teď je HOBRA Školník mezinárodně úspěšná společnost se stamilionovými tržbami. Kromě výrobní linky se ale tenhle čtyřicátník začal zajímat i o Broumovsko.  

Jan Školník z kanceláře v místním klášteře, který opravil, řídí kromě podniku několik festivalů a literární domek

„Už jsem akceptoval, že se o mně píše jako o podnikateli-filantropovi, jakkoliv to není přesný. Pracuju ve veřejném prostoru, baví mě to a zároveň podnikám. Kdybych se měl představit, tak řeknu, že dělám spoustu věcí, který mě baví,“ říká Školník.

Tříhodinové debaty? Na Broumovsku mají čas

A baví ho toho opravdu hodně – úplný seznam Školníkových aktivit by byl dlouhý. Není na ně sám – ze skupiny tří nadšenců je teď okolo něj asi třicet pět lidí, kteří pracují na tom, aby Broumov zajímal turisty, třeba tím, že kontaktují firmy z regionu a přesvědčují je, aby investovaly do fondů, ze kterých potom čerpají třeba místní učitelé nebo studenti a vyjíždějí do světa. Kromě toho Školník zaměstnává v papírně místní hendikepované občany. Většinu času ale tráví ve své kanceláři v benediktinském klášteře, který pomohl převážně z evropských dotací z velké částí opravit a teď v něm mimo jiné pořádá koncerty klasické hudby.

„Máme tu Maiwaldovu akademii, kterou projde ročně několik tisíc dětí. V oblasti literatury se zase pohybujeme díky literárnímu domku v klášterní zahradě, který poskytuje dva rezidenční pokoje. Střídají se nám tam literární tvůrci, kteří přijíždějí, aby tvořili,“ vyjmenovává podnikatel. Nejvíc je ale očividně hrdý na dvě akce – festival Za poklady Broumovska, během kterého přijíždí do broumovských kostelů hrát velká jména klasické komorní hudby, a panelovou konferenci Broumovské diskuse. „Využíváme zvláštní klid místa. Jeden panel konference u nás trvá i tři hodiny. Zjistili jsme, že jak publikum, tak panelisté jsou schopni relativně dlouhou diskuzi utáhnout, vede to k tomu, že se dostanou do daleko větší hloubky.“ 

„Broumovský klášter je velmi důstojně opravený a zaktivizovaný, což je skvělý, zahrada je krásná. Pak je tu nádherná krajina všude kolem,“ říká mi na zahrádce kavárny v areálu kláštera, kde praží vlastní kávu a pečou tousty, spisovatelka Eva Prchalová. Celý měsíc pobývá v zahradním domku, kde píše novou knihu. Plaše vystupující žena má sice radost z kláštera, za jeho zdí si ale všímá věci, která do očí uhodila i mě. „Město Broumov mi přijde v takovém lehce destruktivním, zemdlelým stavu. Tak jak to bývá v sudetských městech. Je to takový neživý, většina obchodů, restaurací je prázdná, vylidněná, zavřená. Město, zdá se, nemá v sobě žádnou životadárnou energii.“

Promotérem v Česku je sedmidílný seriál Radia Wave o lidech, kteří organizují kulturní provoz na periferiích. Dilema Praha versus rodné město u nich dopadlo ve prospěch kraje, odkud řada ostatních odchází za lepší prací jinam. Sedm postav seriálu na svých místech zůstává a pravidelně dostává malá publika koncertů, festivalů a dalších událostí do dřív opuštěných domů, kostelů nebo nádraží.

Je to očividné. Když uděláte jen pár kroků od kláštera, vstoupíte na rozlehlé náměstí jako z pohlednice nebo z pohádky. Barevné domky se zdobenými čely ale nezakryjí podivnou prázdnotu, nevyužívané obchody a ulice bez lidí. Kolem kláštera se o holi prochází s útrpným výrazem paní Zdeňka. O kultuře v klášteře postarší žena ví, ale město a jeho občané mají podle ní jiné problémy. „Mladí odchází a není práce. Je tu málo příležitostí. Kdybych byla v jejich kůži, asi bych taky odešla, i když to tady mám hodně ráda. Abych se uživila, abych uživila rodinu,“ říká.

Z Broumova už lidé ve velkém odcházeli, když bylo po druhé světové válce odsunuto několik tisíc Němců. „Strašně moc bych si přál, aby změna ve vnímání regionu byla rychlejší. Má spoustu problémů, které jsou spojené s globalizací, vylidňováním venkova. Dají se tu vystopovat i problémy 20. století, kdy tu byly z hlediska osídlení velký změny. Překonat traumata posledních sta let se zdá být ne úplně jednoduché, ale jsem přesvědčený o tom, že se to velmi brzo otočí,“ říká jistě Školník.

Tam je nějaká kavárna?

Na cestě z broumovského nádraží ke klášteru si navíc nejde nevšimnout jedné věci – město je rozdělené na dvě části. První by se dala nazvat Pod kopcem. Lidé odsud jsou očividně zanedbanější, mají problémy a žijí v rozbitých a polorozpadlých domech. Jak se blížíte ke klášteru, který se nad oblastí Pod kopcem tyčí, zjišťujete, že domy kolem vás vypadají jinak, jsou hezčí, mají často zateplená okna a novou omítku. Když se v oblasti Na kopci ptám pana Františka, jestli se pletu, po dlouhém váhání mi říká, že ne. Mluví o lidech „tam zespodu“ a netváří se na ně zrovna přátelsky.

Podle dat Agentury pro sociální začleňování bylo v roce 2017 v sedmapůltisícovém Broumově pět sociálně vyloučených lokalit, v nichž pobývalo 500 až 700 lidí. „Tam dole“ žijí i dvě děvčata a jejich kamarád, kteří se v tomhle sobotním odpoledni poflakují v jednom ze zanedbaných vchodů a na první pohled se akutně nudí. Všichni tři jsou právě ti mladí, kteří odjíždějí za školou nebo za prací mimo Broumov a ani jeden z nich v sudetském městě nechce zůstat. Že se v klášteře snaží o kulturní akce, podle nich není pro místní zajímavé.

Promotérem v Rožnově: „Kultura je, když přijde málo lidí,“ vysvětloval pankáč Valášek zastupitelstvu

Koncert v rožnovském Vrahu

Martin Valášek založil vlastní label, založil nezávislý klub Vrah a je jednou ze zásadních postav rožnovské scény. Co ale dělá v době, kdy už Vrah neexistuje a místo něj rostou kanceláře? Je dramaturgem městské agentury, tedy zaměstnancem města. „Před pár lety bych se ptal sám sebe, jestli tohle opravdu chci dělat. Ale rád zkouším nové věci.“ Jak se dělá kultura pod Beskydami? Poslechněte si další díl našeho seriálu o lokálních promotérech. 

„Myslím si, že ne. Vůbec,“ shodují se. Znají někoho, kdo ve městě zůstává? „Moje máma,“ směje se přidrzle jedna dívka a ostatní přikyvují – Broumov prostě není pro mladé. Nejvíc tuhle znuděnou trojici štve, že v Broumově není kam jít. Do kavárny, kterou Jan Školník v klášteře otevřel, se jim nechce? „Tam je nějaká kavárna?“ smějí se všichni tři.

Zdá se, že klášter je izolovaný ostrov uprostřed Broumova, na kterém se sice něco děje, ale pro místní význam nemá. „Děláme všechno pro to, aby to ostrov nebyl. Uvědomujeme si, že ten další rozvoj je závislý na tom, co se bude dít okolo kláštera. Myslím si ale, že když se roztepe srdce, může mít efekt, že se to začne šířit do toho města. To, co v sobě musí člověk udržet, je určitej odstup a trpělivost, protože tyhle změny probíhají velmi pomalu,“ odpovídá Školník. O tom, jak by se dalo město oživit, přemýšlí i spisovatelka Eva Prchalová. „Asi by se sem museli přestěhovat mladí lidé, zakládat tu rodiny a chtít třeba podnikat. Ale nevím,“ říká skepticky.

Vítek Svoboda přespal v mnišské cele a poté zjišťoval, co bude s městem, ze kterého všichni odchází. Poslechněte si celou reportáž z Broumova.