Psát o světě s péčí. Nobelistka Tokarczuková ve svých textech nikdy nezapomíná na naději

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Knihy Olgy Tokarczukové

Když polská spisovatelka Olga Tokarczuková loni obdržela Nobelovu cenu za literaturu (pro rok 2018), bylo to prý za „narativní imaginaci, která spolu s encyklopedickou vášní reprezentuje přechod hranic jako způsob života“. Nevšímejte si krkolomného překladu – podstatné je, že Tokarczuková si cenu zaslouží, tvrdí polská bohemistka Anna Wanik. V Liberatuře jsme se spolu pokusili vysvětlit, proč je dobré Tokarczukovou číst.

Důvodů je dost. Jednak se její knihy čtou velmi příjemně. Například stránky z letos vydaných Bizarních povídek (Host) plynou, jako by se držely běgunské modlitby: „Hýbej se, hýbej. Blahoslavený ten, který kráčí.“ Lásky k pohybu a k překračování hranic se Tokarczuková drží i z hlediska formy svých textů. Málokdo dokáže tak vyrovnaně psát tolik žánrů: perfektně odvyprávět sci-fi příběh, ale i historickou povídku. Její dosud nejúspěšnější kniha, Běguni (získala Man Booker International Prize a polskou cenu Niké), je soubor zdánlivě nespojitých příběhů z letištních hal či anekdot z anatomických muzeí, které se s postupujícími stránkami knihy ve čtenářově mysli spojí v komplexní mozaiku o lidské potřebě svobody. 

A naopak – navzdory své potřebě pohybu zůstává psaní Tokarczukové velmi konzistentní. „I když se od sebe texty hodně liší a často se v nich dějí strašné věci, je tam spousta mučení, utrpení, vždycky je tam nějaká naděje, nějaké světlo,“ vysvětluje polská bohemistka Anna Wanik, která Tokarczukovou doprovázela na loňské předávání Nobelovy ceny. „Každý příběh dává určitý druh potěšení, i když se zdá, že situace je beznadějná. Čtenářům Tokarczukové to podle mě pomáhá se ve světě cítit lépe, lépe se orientovat.“ 

V Polsku se prý dlouho omílal jeden z proslovů, které Tokarczuková přednesla při slavnostním banketu, a to kvůli jedinému slovu: „citlivost“. „To je slovo, které velice dobře popisuje Tokarczukové přístup ke světu. Obsahuje určitou něžnost, braní do náruče. Popisuje svět s určitou péčí. To je něco, co během četby cítíte,“ myslí si Anna Wanik. „Máte pocit, že jste ve virtuální náruči, svět je víc snesitelný.“  

Je Tokarczuková lepší v románech nebo v povídkách? Kouká na Netflix? A jak se jmenuje její pes? Poslechněte si Liberaturu štědrou na spisovatelský bulvár i na tipy, kde začít s četbou knih jedné z nejzajímavějších spisovatelek současnosti.