Psycholožka Katarína Szabados Filasová: Srovnávání je zabiják našeho sebevědomí

To, že sami sebe neustále srovnáváme s ostatními, si často ani neuvědomujeme. „Na Facebooku vidíte fotku vašich vysmátých přátel, potom tam vidíte kamarádku, jak si koupila novou sukni, někoho jiného, kdo nasbíral košík hub, a za chvíli zjistíte, že dobrá nálada, kterou jste ráno měli, je najednou pryč. A je to proto, že jste se srovnali s těmi lidmi a vyšli jste z toho tak, že se máte hůř než oni,“ vysvětluje v rozhovoru Diagnózy F psycholožka Katarína Szabados Filasová, autorka knihy o srovnávání.

Počátek našich tendencí se srovnávat bychom mohli hledat zřejmě už v dětství. Snad každý někdy v životě slyšel něco jako „podívej, Pepíček už umí jezdit na kole, a ty ne“. Doma i ve škole nás podobnými větami notně zásobovali, a tak bylo snadné se naučit na svět a na sebe dívat očima srovnávání se s druhými. Místo, aby nás to motivovalo, může to mít opačný efekt. „Člověk se někdy chce pustit do něčeho nového, rozhlédne se kolem a zjistí, kolik lidí už se té činnosti věnuje a jak skvěle to už dělají, tak to pak může vzdát proto, že to přece nikdy nebude dělat tak dobře jako oni. Nepřemýšlí přitom nad tím, že své případné začátky srovnává s těmi, kdo se té činnosti věnují už dlouho, a každý nějak začínal,“ říká psycholožka.

Cestou z pasti neustálého srovnávání se je podle Filasové úvaha nad tím, jak vysoké na sebe máme nároky. „Moje sebevědomí je tak vysoké, jak nízké na sebe mám požadavky, jaká bych měla být. Když si chci zvýšit sebevědomí, tak se nejdřív musím podívat na to, jestli na sebe nemám nereálné nároky, a s tím případně pohnout,“ dodává.

Literatura:

Szabados Filasová: Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou