Quest: Road trip s japonskými Backstreet Boys je dokonalá bromance
Trvalo to víc než 10 let, ale dočkali jsme se. Final Fantasy XV je injekcí, kterou slavná série nutně potřebovala, a ve velkém stylu uzavírá jeden z nejsilnějších roků, co herní scéna pamatuje.
Značky Final Fantasy se asi jen tak nezbavíme. Přitom stačilo, aby první díl komerčně selhal. Právě tak si to jeho tvůrci v roce 1987 malovali. Final Fantasy mělo být úplně poslední hrou (proto ten název) od studia Square, ale majitelé konzole NES si japonské RPG okamžitě zamilovali. A tak se stalo, že dnes série čítá téměř 100 různých her. Letošní Final Fantasy XV se směle může zařadit mezi ty nejzdařilejší.
Hrám na hrdiny zpravidla chybí lidskost. Buď hrajete za zjizveného frajera, který se ničeho nezalekne, anebo jsou vztahy a emoce vývojářům zcela lhostejné. Všechna čest výjimkám od Bioware. Final Fantasy XV staví hodnoty jako láska a přátelství do popředí a už jen díky tomu na ni člověk nahlíží jinak. Čtveřice do černé kůže oděných mladíků vám třeba nemusí být na první pohled sympatická, ale to nic neznamená. Noctis, Gladiolus, Ignis a Prompto jsou prostě 4 skvělí kamarádi a jeden na druhého nedají dopustit. A to je mnohem zajímavější motiv než tradiční konflikt dobra a zla, který se odehrává na pozadí. Zčásti i proto, že pokud jste neviděli film Kingsglaive: Final Fantasy XV, budete v příběhu zoufale tápat.
Final Fantasy XV je bohužel neuvěřitelně nekonzistentní hra. V jednu chvíli máte pocit, že nic lepšího jste už roky nehráli, a o hodinu později si říkáte, kam se vlastně podělo těch 10 let vývoje. To platí především pro hlavní mise. První polovina příběhu se odehrává v překrásném otevřeném světě, nikdo vás nikam netlačí a vy se cítíte jako na skutečném road tripu s vašimi BFFs. Pak ale přijde zlom, hra se přepne do striktně lineárního režimu a až do konce spíš nudí. Předloží sice pár fantastických soubojů podložených dramatickou hudbou, ale veškerou svoji snahu pak zabije zoufale špatnou 13. kapitolou.
To všechno Final Fantasy XV rádi odpustíte, jestliže máte chuť a především čas pustit se do vedlejších aktivit. Tím nemáme ani tak na mysli desítky opakujících se sidequestů, jako spíš nejrůznější tajemství, o kterých vám hra často vůbec neřekne. Monstra větší než město, nápadité a rozlehlé dungeony nebo extrémně vzácné předměty. Momenty jako první jízda na chocobovi, noční rybaření nebo vzájemné pošťuchování u táboráku. Volnou jízdu po světě za doprovodu hudby z Final Fantasy X nebo pohodové tunění auta u nejprsatější postavy roku. Jsou to drobnosti, na které mnoho dalších her zapomíná a fanoušci na ně slyší.
Final Fantasy XV bezesporu mohla být kvalitnější hra. Mohla mít lepší soubojový systém, ačkoliv první pokus o bitky v reálném čase nakonec dopadl celkem dobře. Také mohla konečně ustoupit od některých dogmat japonských RPG, která západním hráčům nemusí sedět. To by z ní ale neudělalo lepší Final Fantasy. Na rozdíl od Final Fantasy XIII má novinka to nepopsatelné a neuchopitelné kouzlo. Zní to jako klišé, ale každá správná Final Fantasy musí být plná milých klišé a patosu. Bývá to však ten nejpříjemnější patos, jaký si umíte představit. Hodnotíme 6 body ze 7 a doporučujeme všem, kdo se hrami rádi nechávají unášet.
Kromě Final Fantasy XV v novém Questu recenzujeme vánoční zombie nářez Dead Rising 4.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
