Rektor České zemědělské univerzity: Udělejme rentiéry z těch nadšenců, kteří jsou ochotni na svých pozemcích zadržovat vodu

Orná půda není jen substrát a mechanický držák na stonky pěstovaných plodin, který jen napustíme vhodným koktejlem minerálních hnojiv a pesticidů a každý rok nám na něm vyroste o něco větší úroda. Půda má i mimoprodukční funkce a jde o nenahraditelný ekosystém. Jediná hrst hlíny obsahuje víc organismů, než kolik je na Zemi lidí, a půda dokáže zadržet víc vody než všechny současné i budoucí české přehrady – jediný kubický metr půdy má potenciál pojmout až 200 litrů vody. Intenzita hospodaření je u nás na nejvyšší historické úrovni. Výnosy z jednoho hektaru pšenice se blíží k šesti tunám za rok, přitom v osmdesátých letech to bylo kolem pěti tun a mezi 20. a 50. lety 20. století to byly jen 2 tuny na hektar.

Každý týden přicházíme kvůli nové zástavbě asi o čtyři hektary ornice, a přestože celkové roční výnosy stále rostou, od roku 1920 u nás ubylo 32 % orné půdy|foto:Pexels, CC0 1.0

Ačkoli se může zdát, že jde prostě o pokrok, cena za velké výnosy je vysoká. Takové hospodaření zkrátka není udržitelné, protože půda se vytváří až miliony let, a tak je z perspektivy lidského života neobnovitelným přírodním zdrojem. Každý týden přicházíme kvůli nové zástavbě asi o čtyři hektary ornice, a přestože celkové roční výnosy stále rostou, od roku 1920 u nás ubylo 32 % orné půdy. Kvůli užívání minerálních hnojiv se také nevrací dostatek organické hmoty zpátky do půdy a chybějící humus je jednou z příčin celkové půdní degradace.

„Těšili jsme se, že když se to v roce devadesát otočilo, že se vrátí půda lidem a začnou hospodařit na půdě rozumněji, budou si jí víc vážit, a ono se to neděje. Monitoring ukazuje, že i po roce devadesát větší část zemědělské půdy stále degraduje,“ vysvětluje rektor České zemědělské univerzity profesor Petr Sklenička. Za socialismu vyvlastněné a scelené pozemky se ani po ekonomické transformaci nerozdrobily a zemědělská družstva se jen přetavila ve velké agropodniky. V Česku máme sice velkou fragmentaci půdy co do počtu vlastníků, ti už ale po zpřetrhání tradic na půdě nehospodaří a pronajímají ji velkým podnikům. „My máme skutečně v celé Evropě v průměru největší bloky orné půdy. Samozřejmě taková hrubozrnná krajina mnohem hůře odolává klimatickým změnám, hůře hospodaří s vodou, jednodušeji tam dochází k erozním procesům,“ dodává Sklenička.

„Když nalejete vodu do kompostu, žádná nevyteče. Když nalejete vodu do písku, vyteče všechna. Čím víc organické hmoty tam je, tím víc vody tam zůstane,“ vysvětluje Tomáš Kojetín|foto:Český rozhlas

Zadržení vody v krajině je momentálně velkým tématem. „Když nalejete vodu do kompostu, žádná nevyteče. Když nalejete vodu do písku, vyteče všechna. Čím víc organické hmoty tam je, tím víc vody tam zůstane,“ vysvětluje Tomáš Kojetín z ekologické farmy Struhy u Vlastce na Písecku jednoduchý princip, který zajišťuje obnovu života v půdě a zadržuje pro nás momentálně tak důležitou vodu. Vyschlá půda bez organických zbytků, utužená stroji a zpevněná minerálními hnojivy, nemá schopnost do sebe vodu vsáknout a jako po střeše z ní všechno steče. Na farmě v ekologickém režimu u Kojetínů používají minimum chemie, změnili osevní postupy, vrátili se k pícninám, jetelotrávám a vojtěšce a hnojí chlévskou mrvou od dojnic. Výsledkem je kyprá půda, která nevysychá ani v těch největších vedrech a chladí okolí.

Čtěte také

Když nemají vodu, ať postaví vodovody. Česká vláda odmítá brát vážně klimatickou krizi

Dalšími přírodními mechanismy, které pomáhají zadržet vodu v krajině, zvyšují biodiverzitu a množství drobné zvěře a hmyzu, jsou krajinné prvky a opatření jako mokřady a remízky. S krajinnou ekoložkou Kateřinou Zímovou jsme se byli kousek od Kutné Hory podívat na protierozní opatření, která vznikla v rámci pozemkových úprav na katastru Červené Pečky. Ve svahu ohroženém erozí byla vytvořena zatravněná klikatá údolnice se stromořadím, v polovině svahu ji přehrazuje zasakovací průleh a dole pod svahem zakončuje údolnici suchý polder. „Je to taková nádrž, ve které je v podstatě jenom tráva, která se udržuje a čeká na to, jestli přijde třeba nějaká větší povodeň, kterou by tohle opatření zachytilo,“ popisuje Zímová. Celý systém pomáhá zasakovat vodu do půdy a podzemních vod, rozděluje pole na menší celky a vytváří biotopy pro ptáky a bezobratlé.

Je dost možností, jak pečovat o krajinu. Důležité je ale vytvořit takové systémové podmínky, které by hospodáře a vlastníky půdy k této aktivitě motivovaly. „Já nadneseně říkám – udělat rentiéry z těch nadšenců, kteří jsou ochotni na svých pozemcích zadržovat vodu, a ne že je dnes v této společnosti stále výhodné, když člověk přijde a ten pozemek vyasfaltuje a zřídí tam třeba parkoviště,“ konstatuje rektor ČZU Petr Sklenička.