Richard Genzer: Opravdu nemám rád, když se o mě při plavání otře ryba
V dada rubrice Brambora s vejcem se Ivana s Alešem tentokrát dovolali (bývalému) tanečníkovi, herci a moderátorovi Richardu „Geňovi“ Genzerovi. Ten zrovna řídil, ale jako zodpovědný řidič na telefonický mini rozhovor zastavil, což schvalujeme. Blíží se jeho narozeniny, tak jsme hned vyzvídali, co by nejradši chtěl za dárek. Jako skromný člověk by si prý přál jen hezkou roušku.
Nad tím Ivaně zůstává rozum stát, protože ona by chtěla pořád něco a rouška to určitě není. Nemohli jsme se samozřejmě nezeptat na Richardovo nejoblíbenější jídlo, protože kus žvance je nám zkrátka milejší než třeba oblíbený spisovatel. Na toho jsme se proto neptali. Bavič a rodák ve znamení Střelce má prý moc rád rajskou a omáčky obecně, ale co skutečně nemusí, to jsou hadi, pavouci a také ryby, které se o něj otírají při plavání.
Probrali jsme i důvody, proč o sobě muž, který mimo jiné hrál prodavače v troškovských komediích Kameňák 2 a Kameňák 3, v jednom rozhovoru tvrdil, že když tančí, má hlavu jako fotbalový míč.
V hudebním okénku jsme si připomněli hit Vamos a la playa od italského projektu Righeira, který tvořili dva Italové a oba se jmenovali Stefano. Skladba sice zní jako plážová popina, ale internetové zdroje tvrdí, že tématem textu je výbuch atomové bomby. A tvrdí to i Aleš, takže na tom určitě něco bude.
Kdo z účastníků rozhovoru je renesanční člověk, kdo barokní anděl a kdo gotická mumie? Co by si přála Ivana k Vánocům? A co určitě letos nedostane Aleš? Poslechněte si celý díl Brambory s vejcem a všechno se dozvíte.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
