Rick Ross: Tučný tlučhuba na hraně sebeparodie
Vyčítat gangsta rapu nevěrohodnost je jako mít akčním hrdinům za zlé, že lehce přeskakují z jedné střechy domu na druhou. Západní kultura se ráda opájí nereálnými vizemi a paradoxně čím snadněji se dostaneme k informacím, tím bláznivějších proporcí lži nabírají. Jako bychom se očividné pravdě navzdory chtěli nechat klamat.
Málokterý rapper dokázal v posledních letech využít této fascinace fantazijními světy jako Rick Ross, který se z trochu neohrabaných začátků na albech Port of Miami a Trilla v polovině minulé dekády postupně propracoval do pozice jednoho z nejoblíbenějších rapperů současnosti. Kromě hitů za to může nepochybně také jeho persona veletučného drogového bosse se zlatými řetězy na krku a nepostradatelným doutníkem v prstech. I páté studiové album God Forgives, I Don't je plné absurdního vychloubání o drogovém podsvětí a rozhazování peněz, přičemž historka o zlatém záchodu v hodnotě 25 000 dolarů je jedna z těch uvěřitelnějších. O lhářích platí jedno pravidlo – ať říkají sebevětší krávovinu, musí být u toho alespoň absolutně přesvědčiví. Což se Ricku Rossovi na jeho novém albu moc nedaří.
Na Rossových báchorkách o šéfování kartelu samozřejmě není nic reálného, i svoje jméno si vypůjčil od kalifornského drogového překupníka z 80. let, který ho teď chce soudní cestou zpět. Když se nedávno prokázalo, že Rick Ross v 90. letech pracoval jako bachař ve věznici, vypadalo to, že jeho kariéra je u konce. Jenže „Rozay“ se tak snadno nevzdává. Jeho čtvrté album Teflon Don z roku 2010 skvěle zachytilo paranoidní stavy svého autora a sevřená kolekce jedenácti skladeb se stala jedním z nejlepších hiphopových alb v roce, kdy žánr zažíval svoji dosud největší krizi. Rosse to katapultovalo na vrchol popularity a skvěle to také nakoplo jeho label Maybach Music. Dlouho odkládaná novinka God Forgives, I Don't nicméně ukazuje, že Ricku Rossovi paradoxně svědčí spíše pozice outsidera, od kterého se moc nečeká. Jeho páté studiové album je nesmyslně opulentní a přeplácané tak, že se až pohybuje na hraně sebeparodie.
Není žádným tajemstvím, že Rick Ross je průměrný rapper s monotónní flow a jeho texty připomínají narychlo spíchnuté dialogy z béčkového mafiánského seriálu. Přesto všechny své nedostatky na posledních deskách vynahrazoval nasazením, tahem na bránu a surovou zvířecí silou své slovní kadence. A taky čichem na masivní beaty, které skvěle sedí k jeho chrčáku. Na God Forgives... ale jako kdyby začal věřit, že miliony fanoušků a peníze v bance z něho můžou udělat Nase či Commona. Nemůžou.
Tak kde začít? U třetího tracku 3 Kings s Dr. Dre a Jay-Z, kteří mají desku poslat do stratosféry a místo toho nás unudí k smrti reklamou na svoje sluchátka (Dr. Dre) a dalšími verši o dceři (Jay-Z). U Ashamed, kde se beat i Ross jen líně povalují místo toho, aby začali kopat? Nebo snad u čtvrtého dílu ságy Maybach Music IV, kde se pět minut neděje vůbec nic. A pak tu máme nekonečný zástup r‘n‘b zpěváků od Ushera přes Ne-Yo a Johna Legenda až k Omarionovi, kteří vrší jedno soulové klišé za druhým. I médii vychvalovaný osmiminutový epos Sixteen zachrání až litanie Andreho 3000 někde v polovině, aby ji novodobý Jimmi Hendrix na konci zase zadusil svým otřesným kytarovým sólem.
Paranoidní Ross z Teflon Don se zjeví jen na chvíli v polovině desky. V Hold Me Back, 911 a So Sophisticated jede do jižanských beatů jako parní válec a sbíječka zároveň a připomene, proč jsme si ho kdysi zamilovali. Jsou to ale jen ojedinělé ostrovy v moři průměru, který opanuje také závěr desky. Touch'n You je asi nejzoufalejší útok na rádiový playlist a Diced Pineaples zase Rossův nejlínější rapový výkon vůbec. Možná se ale zrovna tady musel ve studiu šetřit na příkaz doktorů – vloni v říjnu dostal srdeční záchvat (což při jeho nadváze není žádné překvapení) a málem s ním byl amen. Na nové desce se ale o chvíli, kdy po něm sáhla smrt, moc nedozvíte, realita nemá v jeho naracích místo a byla by na obtíž. Škoda pro nás i pro něho. God Forgives, I Don't je deska, na kterou se rychle zapomene.
Rick Ross – God Forgives, I Don't (Maybach Music / Def Jam / Universal, 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
